Sakra! Už je zase třičtvrtě na deset a já pořád ještě tvrdnu v práci. Doufám, že se kluk líbí. Ani netušíte jakou to dá práci si takhle v kanclu s dalšíma lidima upravovat fotky chlapů. A to navíc nikdo okolo netuší, že jsem gay. Všechno vědět taky nemusí :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Co takhle občas někam vyrazit takříkajíc do společnosti, třeba s kolegy do… klubu? Hudebního abych byl přesný :) Ve třičtvrtě na deset mě to v práci přestalo bavit a tak jsem to vzal pře město a jeden gyros do klubu. Před klubem už mě čekali. Ve vnitř se hrál DnB, což mi celkem vyhovovalo. Hráli dobře, protože jsem se do muziky ponořil jestě před tim, než se začalo hulit. Travka prý není. No co, máme haš. A ještě jednou. A ještě jednou. Dobrá akce. Domů jsem byl naštestí dovezen (obětavou kolegyní), neb sám bych tam patrně nedošel.
Že vám ta zkratka nic neříká? Měla by. už jsem tu o tom psal. Zasvěcení už určitě ví, že mluvím o Neon Genesis Evangelion. V úterý se mi naskytla příležitost jak se k celému seriálu snadno, bezbolestně a hlavně rychle dostat. Vyrazil jsem tedy místní MHD za kamarádem na skoro druhém konci města. Sice jsem s ním musel ještě pořešit nějáké věci kolem firewallů a podobných, kompjůtry zavánějících ptákovin, ale doma jsem přeci jen dva díly stihl. Od té doby mám trvale absťák, který se zlepšuje pouze, když se na NGE dívám. Věděl jsem, že mě to bude bavit, ale že to bude láska na první pohled…
Už dlouho jsem se nezamiloval do kreslené postavy. Skoro jsem už dokonce zapomněl jaké to je. „Skoro“ díky Shinjimu. Shinji je vyloženě postava mojí krevní skupiny, občas mám až nepříjemný pocit, že jsme v některých věcech stejní. Je pravda, že mě už není čtrnáct, nemluvím japonsky a neřídím roboty, ale mám například podobný přístup k řešení osobních problémů – utíkám. Aspoň psychicky. Fyzicky nemám moc kam.
Co dělat se středečním odpolednem? Chtělo by to výlet. Tak jsme se v práci sezbírali a šli do lomu. Než jsme k němu dorazili trochu se pochopitelně zahulilo, díky čemuž mi sice přestal vadit déšť, ale zato mi začalo velmi silně vadit, že se jde pořád do kopce (dokonce i tehdy, kdy jsme, technicky vzato, šli z kopce :). Matně si pamatuju, že kromě toho kopce se někde po cestě vyskytl úsek, kde byl stezka široká asi tak necelého půl metru a kolem z obou stran 15ti metrový sráz. Mimochodem… tušíte co je to peskot? Peskot = štěkot, ale neptejte se mě jak jsem to slovo vymyslel. V jeden okamžik jsem ho zkrátka použil a vůbec mě nenapadlo, že je to pitomost :)
V neděli se „rodina“ rozhodla, že se půjde k známému na zahradu dělat vaječnice. Řekl jsem si proč ne, aspoň zabiješ tu méně zajímavou část dne. Ajajaj to sem neměl dělat. Slunko je sviňa nevypočitatelná a tak jsem si poměrně rychle spálil ruce. Teď mám předloktí barvy vařeného raka. Dokonce se s tím i jako rak cítím. Uvařený. Naštěstí jsem stihl i malou procházku po městě a když už bylo tak krásně, tak jsem nabil (jen trošičku) a pak chvíli rozdýchával čtyři prdíky. Fíha… dobrej vzorek. Navíc jsem sebou měl MP3 přehrávač, takže mi společnost dělal Nightwish.
Pravda, když jsem si kupoval kolu, musela ze mě mít prodavačka druhé Vánoce, ale v ten okamžik mi to mohlo být (ale nebylo) jedno. Po kole přišla chuť na něco sladkého. Napadla mě taková ta přeslazená věc jménem Deli. Jak říká slogan: „Oříšková Deli… a je po prdeli!“. A taky že málem bylo. V záchvatu paranoii mě začaly napadat katastrofické scénáře typu „A co když se se mnou začnou hádat, že jsem tu kolu šlohnul v obchodě?“. Naštěstí to nikoho nenapadlo, jen ta ženská co stála ve frontě vedle mě se na mě něják divně dívala, když jsem si při placení odkládal napůl rozpitou flašku s kolou na zem :)
Máti si zřejmě mého „stávku“ nevšimla a pokud ano, tak taktně mlčela (za což ji dělám velké a významné plus). Možná taky proto, že z těch dvou hodin co jsem byl doma zastavený jsem hodinu a půl proseděl na hajzlíku. Deli má ale rychlé účinky.
Nedělní večer trávený v čajovně s někým s kým si rozumím považuju za jeden z nejlepších okamžiků mého života. S kamarádem jsme probírali jak se jezdí firemním autem, že XML a XSLT se dají používat ke generování sestav velmi zajímavým způsobem a podobná témata. Nakonec opět došlo na piercing. Tedy konkrétně na Prince Alberta. Můj problém je, že k takovýmhle akcím vždycky potřebuju něják postrčit. Takže teď už jen čekám na vhodné postrčení ;)
Zbytek večera jsem okukoval stránky zabývající se Princem Albertem a podobnými lahůdkami. Zkusil jsem opět zalovit ve vodách čekého gay porna a erotiky. Jako obvykle mě zklamaly…
Což mi připomíná – uvažoval jsem, že bych tady mohl každý týden uvést jednu fotku ze své sbírky sexy chlapů. Někde jsem viděl mírné vylepšení toho nápadu – diskuzi kdo je na té které fotce a kde se dají sehnat další, případně další podrobnosti. Bohužel už si nepamatuju na kterém webu to bylo (je to taky 4 roky zpět), ale jako nápad to není zlé. Uvidíme. Abyste neřekli, že jsem sketa a tlučhuba, jednu fotku máte tadyhle vlevo. Taky vám ten kluk připadá jako romantik? Mě teda rozhodně.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
O víkendu proběhla nedaleko session jisté skupiny lidí kolem jistého serveru s jistými zájmy (přesný popis, co? :). Jakého serveru a o jaké zájmy se jedná psát nebudu anžto by to jednak snižovalo mojí anonymitu a druhak by to snižovalo mojí anonymitu, nemluvě o tom, že nikoho nemusí zajímat čím se občas bavím po večerech :) Proběhly nějáké přednášky, ze kterých si občas něco málo pamatuju (bohužel z poslední už si toho moc nepamatuju – THC zrobil svoje a pár ml CH3CH2OH AKA chlastu to spolehlivě pojistilo). Věděli jste, že taková normální cesta se dá přirovnat k lince? A víte jakou má průmrná česká okreska datovou propustnost? 512 kbps = 5,12m šířka. Na takové cestě potom snadno můžete snifovat komunikaci – bílé auta jsou SMB pakety, červené jsou HTTPS pakety a šedé jsou IRC. A když budete dost vytrvalí, tak možná dorazíte i do nějáké domény (obce). Jo a pozor na ICMP (cyklisti) a hlavně se nezakecejte s nějákým ARP broadcastem (chodcem).
S ganjou to bylo docela fajn (a to hned třikrát :), s lidima to bylo taky fajn (ne, opravdu nedošlo k žádným nízkoúrovňovým kontaktům… škoda :) a večer v posteli (ehm… tedy spíše ráno) jsem se díval na nějákém Macovském bookovi na Neon Genesis Evangelion. Ne že bych si něco pamatoval, ale bylo to dobrý.
Následky byly kupodivu poměrně mírné, neřku-li žádné. V něděli jsem prospal celé odpoledne a opět probral své „péčko“ :).
Právě ono „péčko“ mě opět po dlouhé době nasadilo brouka do hlavy – nemám s kým spát. Včera z toho byla docela fešná krize, kdy jsem se asi 2 hodiny převaloval v posteli a myslel na to, jaké by bylo fajn, kdyby se vedle mě (resp. se mnou) v te posteli válel ještě nějáký jiný kluk… No zkrátka trpěl jsem jak zvíře. Pak mě začaly napadat myšlenky na to, jaké by to bylo s tím manga-klukem, no a pak… zvonil mobil. Asi jsem měl „hezké“ sny :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Na Britských listech vyšel článek Mučitelé mezi námi. Začíná popisem dnes už poměrně známého experimetu ze 70. let, kde byla skupina studentů rozdělena na dvě části, přičemž jedni byli dozorci a druzí vězni. Určitě to stojí za přečtení, mimo jiné proto, že je k tomu i komentář v aktuálním kontextu.
Myslím, že je strašně dobře, že nejsem americký voják. Občas mívám nápady, proti kterým je to co se dělo v Agu Ghraib jen dětská hra a jen tiše doufám, že nikdy nebudu mít příležitost se ve své zvířeckosti realizovat. Možná je to jen nejáká iluze o vlastní civilizovanosti (tím hůř, že by to byla vědomá iluze), nebo jen projev prostředí – nevím.
Což mi připomíná – je jaro… nemáte někdo chuť na trochu gay BDSM? ;-)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Včera večer nebylo co dělat a tak jsem zůstal v práci. Nezůstal jsem ovšem sám, ale s kolegyní grafičkou. Docela dobře jsme si povykládali o webové grafice, návrhu webů a o jiných zajímavých tématech. Z ničeho nic byla půlnoc a tak jsme se sebrali a s vědomím, že dneska už stejně nic neuděláme jsme šli do hospody. V hospodě jsme pokračovali v diskuzi nad zajímavými tématy, když tu se z ničeho nic objevil veliký chlupatý a hlučný člověk, ze kterého se po chvíli vyklubal (jak jinak) grafik. Ukázalo se, že je v hospodě štamgast (ale je pravda, že tak působila i většina ostatních lidí), takže se stíhal bavit se třemi lidmi najednou a přitom pít dvě piva a kouřit cigaretu. Tomu říkám multitasking :)
Je to velmi uvolněná hospoda, kde nalijou i psovi. Aspoň včera jsem tam zaznamenal psy tři. Nějaké menší plemeno, ještě cosi (možná to byl dvakrát tentýž pes) a veliký chlupatý a příšerně uřvaný vlčák. Vůbec nemám ponětí jak se jmenoval a kdo je jeho pán jsem pochopil až po asi pěti minutách. Pes se evidentně cítil jako doma. Vesel poštěkával na větrák a snažil se mu (po psím – tj. skákáním metr do výšky) vysvětlit, že před ním by se točit neměl. Dokonce si na chvíli přisedl (spíš přistoupl) k baru, ale pak mu došlo, že misku s vodou ma dole na zemi (což je pro něj přeci jen přirozenější pozice) a vrátil se zpět na zem. Obecně lze říct, že to byl velmi společenský, byť místy trošku vlezlý pes.
Vypadnuvši kolem zavírací doby, dorazil jsem na přilehlou autobusovou zastávku (hospoda má skutečně strategické umístění – i alkoholem velmi nasáklý jedinec je schopen se k ní dobelhat v rozumném čase). V hospodě sem si ovšem neošefoval močový měchýř. Autobusák samozřejmě jel jak splašený, takže mi místy lezly oči z důlků a začal jsem dokonce uvažovat o nějákém kramlíku tam dolů. Na zastávkách zastavoval jen na tak dlouho a by stihl rychle otevřít a zavřít dveře a i ty už zavíral v rozjezdu. Asi taky spěchal na záchod :) Domů (tj. na privát) jsem dorazil napůl v bezvědomí a s močovým měchýřem jak kopací balón. Ještě, že už všichni spali a nikdo neokupoval hajzlík.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Teď jsem někde zahlídl článek o JavaScriptu, kterýžto je úvahou jestli je takhle technologie prasárna. Javascript nemám rád. Dokonce si myslím, že je to zvětší části zbytečnost. Kdyby se úsilí věnované na přibastlení JavaScriptu do prohlížečů zaměřilo na pořádnou implementaci CSS a na straně pisálků webu se rovněž úsilí věnované na vývoj JavasSriptových kokotinek věnovalo na pořádné CSSka a jejich odladění pro všechny (nebo aspoň většinu bežně používaných) prohlížeče, mohlo by být na světě (ehm… internetu) o mnoho líp.
Na druhou stranu má JavaScript svoje opodstatnění tam, kde potřebujete nějákou funkčnost na straně prohlížeče – typicky když potřebujete zkontrolovat vstupní data od uživatele. Tahle práce se dá dělat (a IMO musí dělat) i na straně serveru, ale na straně klienta je to bez přenosu dat (zvláště na pomalejších linkách) velmi příjemné. Stejně tak oceňuji, když kliknu do políčka s popisným textem a ten se vymaže a já můžu začít psát. Ale pro kristapána na co v tom někdo potřebuje dělat menu? Kterého imbecila to napadlo? Jak to potom mají ty vyhledávače indexovat? Z tohoto důvodu celkem nechápu pozornost věnovanou JavaScriptu – JavaScript v tom rozsahu v jakém se dnes používá v podstatě vůbec nemá smysl. Pokud chceme dělat weby jako dynamické aplikace, na které jsme zvyklí z grafických prostředí, pak si na to vymysleme jazyk/protokol/whatever, ale proboha neznásilňujme HTML a HTTP! … které to, mezi námi děvčaty, už taky mají za sebou :)
Možná jsem v tomto ohledu poněkud militantní (ale nejsem fanatik – sice těžce, ale nechám se občas k JavaScriptu ukecat taky), ale kdyz sleduju kde všude se to rojí, myslím, že malý výkřik si můžu dovolit.
PS: Pokud vám někde ve větách nesedí čárky, tak se na to vykašlete – já na ně hraju jen ze zvyku.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Může mi někdo kurva vysvětlit, proč všichni na blozích tlachají o té novácké stupiditě?! Jste už kurva debilové nebo si ze mě jen děláte prdel? Možná jsem jen moc paranoidní z ganje, nebo mi chybí nějáký vitamín, ale tohle už je vážně síla. Zrušte Novu!
Baví mě lidi, kteří jsou na vedoucích pozicích, ev. zadávají, nebo specifikují práce na projektech a při tom nejsou schopni se ani pořádně vyjadřovat, resp. své myšlenky sdělovat nějákým jiným lidem pochopitelným způsobem. S takovýma lidma je třeba nejdříve dvě hodiny mailovat, než se dovíte co vlastne, kurva, chtěli. To už je potom na odstřel. Ještě, že nejsou ze stejného města. A jedna perla na závěr:
redakce ostreho webu je pripojena ostrou databazi.
Tohle je jeden z bodů zadání práce. Co na to říct? „Ano, Pepíčku, máš pravdu. A na to si přišel sám? Fííha, tak to si už veliký kluk!“? Eeh.
Jdu si pustit gothic.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Je až k neuvěření s kým se můžete potkat třeba v práci. Ve středu jsme po práci skočili na mistní kopec se starožitností (čti hradem, nebo tvrzí bo keho šlaka to je) a trochu pobafali. THC je sviňa sviňská a na další hodinu jsem měl docela roztomilé okno. V jisté místní čtvrti mají vééliké seřazovací nádraží, přes které vede hafo dlouhý most pro chodce. Tak jsme se tam byli podívat… docela roztomilý industrial. Mají tam cca třicet kolejí, přičemž některé jsou mírně do kopečka a z nich pak spouštějí vagóny na docela zajímavý systém výhybek a na nějáké automatické brzdy. Nevím čím to, ale i po hodině to bylo pořád zajímavé. Zajímavá byla i následující cca 5ti kilometrová procházka domů. Do postele jsem se dostal až někdy kolem třetí hodiny ráno. Uff.
Doma jsem ještě nehulil, tudíž bylo třeba to vyzkoušet. Ale sám jsem do toho jít nechtěl, tak jsem přesvědčil dva známé. Oba to zkoušeli poprvé. Všichni jsme byli tak akorát, jen někteří si to užívají skutečně plnými doušky :) Nemám rád celer. Ne že ho nemám rád – já ho vyloženě nesnáším, ale tak dobrý chleba s máslem a s celerem jsem jaktěživ neměl. Některým věcem se zkrátka musí přijít na chuť. Závěr: sobotní večer se vydařil.
Nevím, které hovado vymyslelo vodní bongo, vlastně ani nevím proč jsem do toho šel. Uznávám, komfort inhalace jest vyšší než u klasických skleněnkových, fajkových a buhví jakých ještě metod, ale taky to má podstatně vyšší účinnost. Tohle mi byl čert dlužen. Dokud jsem viděl barevně a chodil tak to bylo ok, ale později už jsem viděl jen modře a valel se po zemi. Mno tak s tímhle jsem nepočítal. Po tříhodinovém „bad tripu“ jsem se jakžtakž dal dohromady a na chvili pokecal s lidmi na IRCu. Domů jsem se téměř doplazil, ale ani osm a půl hodiny spaní moc nepomohlo – do práce jsem dorazil o půl hodiny později. Už je to dobrý. Doufám, že to tak už zůstane.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Ukecali mě. Dalo jim to práci, ale ukecali mě. Já jsem od začátku tvrdil, že je to šílená pičovina, ale nikdo mě neposlouchal a tak jsme kolektivně (každý sám) vyhodili kilo za největší filmovou kokotinu tohoto a předchozích let. Ano, mluvím o filmu Umučení Krista. Něco jsem o tom filmu už četl/slyšel, takže jsem věděl, že Mel Gibson je náboženský fanatik a že film podle toho bude vypadat, ale tohle bylo opravdu velice silné kafe. Už jste se někdy tři hodiny nudili v kině? Ne? Pokud po tom masochisticky toužíte a nemůžete bez toho žít (a naopak můžete žít bez stokoruny) tak na to jděte, v opačném případě se kinu, kde promítají tento skvost soudobé kinematografie zdaleka vyhněte.
Docela zábavné bylo, když jsem po cestě do sedadla potkal cca 70ti letou tetku, kterak se hrabe do schodů, hledaje při tom své sedadlo. Hned za ní si to štrádoval trochu mladší děda (cca 65). Tak mě napadlo, jestli sem došli sami od sebe, nebo je sem poslal pan farář jako zvědy, či sem přišli sami na jeho doporučení. Nemám tušení co si o tom filmu mysleli, ale je docela dobře možné, že to pro ně byl úžasný umělecký zážitek. Vůbec by mě to nepřekvapilo, protože církev dokázala lidem zkurvit umělecké cítění nejednou (vzpomeňme třeba baroko, ale abych zase jen nenadával – taková gotika je velmi zdařilý sloh).
První co jsem slyšel po skončení filmu od těch co jej „za každou cenu museli vidět – vždyť to režíroval Mel Gibson“ bylo „Bože, to byla ale píčovina…“. Co dodat? Ten film nemá hodnotu ani CDčka, na které by si ho nějaký duševní ubožák mohl chtít vypálit. Opravdu, na tento film je dobrého média věčná škoda.
Jedná pozitiva, která na tomto filmu nacházím jsou Pilát, sehraný jako velmi pragmatický vládce, poměrně dobře vyvedený Ďábel a zjištění, že lidé jsou i po cca dvou tisíci letech stalé stejní. Ale za to jsem nemusel vyhazovat sto korun.
Kamarádka leží v nemocnici. Že prý si vytočila klíště, ale pozdě, neb klíště stihlo vytočit ji. A tak chudera leží sama v největší nemocnici ve městě s podezřením na encefalitidu. Takhle na jaře to musí být zážitek nevídaný. Inu řekli jsme si, že ji půjdeme navštívít. Samozřejmě mě to napadlo tak někdy kolem sedmé hodiny odpolední, tzn. že jsme k nemocnici došli tak někdy kolem půl desáté večer. Po cestě jsem ji koupil kus masa, neboť naše zdravotnictví jest chudé a pacientům v nemocnici nemůžou dát ani pořádný kus chutného masa (kus masa je prostě kus masa – vegetariáni nechť si políbí prdel).
O půl desáté jsme byli před nemocniční bránou jak na koni. Jenže jak se dostat do nemocnice cca tři hodiny po skončení návštěvní doby? Chvíli jsme se dohadovali o různých variantách, když tu kolem nás prošel pár a že prý jestli můžou za kamarádkou. Vrátný kývl a prošli. Tak jsme to zkusili po nich. Vratný kývl a tak jsme šli. Náš pohyb po areálu nemocnice sice připominál spíše pohyb jednotek Delta force v nepřátelském území – tj. ve stínu a s telefonem u ucha, ale výsledkem bylo, že jsme zůstali neodhaleni místními bezpečnostními složkami (jsou tam nějáké?). Asi třičtvrtě hodiny se klábosilo o všem možném a pojídala čokoláda (pochopitelně od kamarádky – encefalitida prý není vzteklina, takže mám poměrně dobrou šanci, že neskončím tamtéž). Kupodivu nás nikdo nevyhmátl a tak jsme se bezpečně dostali i ven. Vrátný nám dokonce zvedl závoru. Tak se mi to líbí – dovnitř potajnu, potichu a ven s náležitou pompou.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Ahoj všichni, jsem eirik a tohle je můj blog…
Ne, tak takhle ne! No co vám budu vykládat, prostě jsem chtěl anonymní blog, ve kterém bych mohl říkat zcela otevřeně co si myslím. To bych sice mohl i na neanonymním blogu, ale tam bych potom občas musel některým lidem své názory vysvětlovat a to mě už dávno přestalo bavit. Takže vše co zde napíšu si myslím, ale nebudu to nikomu vnucovat ani to nebudu nikomu vysvětlovat (pokud ovšem sám nebudu chtít :).
whoami
Hmm. tenhle unixový příkaz vám o mě nic neřekne, stejně jako nic neřekne ani mě. Uděláme to jinak…
Jinak se občas tvářím, že něčemu rozumím i když tomu moc nerozumím. Taky mívám prima deprese. Hlavně takhle v zimě – proto mám taky rád léto. Často lezu lidem na nervy a nebojím se změnit názor, neboť jak kdosi vtipně řekl „jen blbec nemění názory“.
Na úvod by to snad stačilo. Zbytek se stejně dozvíte z blogu jako takového, takže se bavte. Jde to na můj účet.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)