Minule jsem psal něco o tom, že tento blog připomíná vysíláním černou díru. Dnešním příspěvkem toto tvrzení zase trochu podložím :)
Jako obvykle se od minulého spotu stalo hodně věcí. Tak například jsem skončil s předcházejícím zaměstnáním, se školou, s klukem, s Brnem, s kolem a naopak začal s jinou školou, jiným zaměstnáním, jiným městem, akorát za kluka pořád není náhrada. Popravdě řečeno si s odstupem času myslim, že ne všechno bylo až tak zlé jak to vypadalo. V práci mě sice sral nadřízený, ale ke konci už vlastně tak moc ne, Brno už jsem sice měl zažité, ale vlastně ho mám z dnešní perspektivy radši než město, kde sem skoro 20 let vyrůstal, kluk sice nebyl nic úžasného, ale byl a škola mě srala, ale to mě sere i ta, ve které sem teď.
O večerech tak přemýšlím, jestli se přeci jen nemám do Brna vrátit. V práci mám stejne smlouvu na dobu určitou a ze školy mě sice ještě nevyhodili, ale mám jisté tušení, že se to už blíží (je pravda, že tomu občas malilinko pomůžu).
Tak především – je tady zima. Sice jsem s tím počítal, ale to nic nemění na faktu, že je tu kosa a to dost ostrá. Dále je mi tady (proti původnímu očekávání) poněkud smutno. Všichni kamarádi, které sem tady kdysi měl (kdysi je tak cca 5 let zpátky) jsou asi pryč, ale i kdyby nebyli… co si s nimi vykládat. Jsem už asi zvyklý na trošku jiný druh lidí, ale je dost těžké k tomu říct něco konkrétního, protože jsem je viděl možná jednou. Jediní dva kamarádi, kteří zůstali jsou trochu málo a malé město na severní moravě, přeci jen není Brno. Na kole se tu v zimě jezdit nedá (což se ovšem nedá ani v Brně), a tak tady vlastně nemám do čeho píchnout. Samozřejmě v práci po mě něco chtějí, ale je to na půl úvazku a není moc věcí které by mě nutitly něco dělat. Bydlím „doma“ (to jest tam, co jsem dřív nazýval chatou) s matkou, což je tak trochu (dost) na zbláznění.
Začínám tedy pokoutně plánovat návrat do Brna s tím, že už asi začnu vést „normální“ život, nebo aspoň něco v tom smyslu. Tady by sice práce asi byla, ale něják sem došel k závěru, že ta webařina nebyla tak zlá.
Zdá se mi to, nebo opravdu je to tak, že toužíme vždy po tom co jsme už měli a chceme to zpět a zásadně jsme nespokojení s tím co máme? Ne, to nebude náhoda. To vypadá spíše jako fyzikální zákon.
No jak se to všechno vyvine se uvidí až po konci zimního semestru. Mám ale pocit, že mé přání je jednoznačné – trávit letošní léto zase doma, v bezpečí – v Brně.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Mám pocit, že s frekvencí s jakou sem píšu jednotlivé příspěvky se začínám podobat černé díře – perioda mezi jednotlivými signály je stále větší v závislosti na tom v jaké vzdálenosti (blízkosti) od černé dirý vnikají, přičemž vlnová délka (délka jednotlivých článků) se rovněž protahuje. Jako obvkle mám pro tento jev další ze svých stupidních výmluv – je léto :) Ale teď vážně.
Dobrá zpráva je, že jsem už doplatil kolo. Nemaje kalendáře, jsem kolo málem přestal platit o měsíc dříve, ale naštěstí jsem příliš líný na to vlézt do banky (internetovým bankovníctvím pochopitelně) a trvalý příkaz zrušit. Další, už ne tak dobrá zpráva je, že jsem se na kole už stihl i parkrát vysekat, ale nic vážného. Odnesl to jen stojan a nový stál bratru 370 Kč. Rovněž láhev na vodu nepřežila pád v 50 kilometrové rychlosti. Po určité době mě docela začalo trápit i skřípání, které nebohé kolo začalo vydávat. Prý by se mělo mazat po každém umytí a dokonce po každé větší jízdě! To se nám to ale komplikuje. Na druhou stranu stav na tachometru utěšeně narůstá (byť by to mohlo být i lepší) a už mám najeto přes 1100km.
Po krátké úvaze na téma dovolená, jsem došel k závěru, že ani letos se nebudu snažit o podobné akce jaké na totéž téma pořádá řada lidí z mého okolí a tedy ani letos neuvidím Chorvatsko, Řecko, Krétu ani jinou zemi v okolí ať už Středozemního, nebo kteréhokoliv jiného moře. Jedinou výjimkou ze zvoleného směru byl nápad bývalého kolegy, jet na kole na týden do Nizozemí, který se ovšem nešťastně kryl s jinou událostí, která ovšem vyžadovala mou přítomnost v ČR. Třeba příště. Jen ty semínka mě mrzí… ;)
Během prázdnin jsem dospěl k dalšímu, velmi zásadnímu rozhodnutí, rozhodnutí, které jsem odkládal téměr půl roku – dát výpoveď. S pánkom šefkom jsme se dohodli, že pracovat pro něj budu do konce příštího měsíce. Je to zase trochu krok do prázdna, ale jednak začínám „dostávat“ zajimavé nabídky jinde, druhak mám málo peněz (ano, jakožto člen konzumní společnosti jsem i já nucen konzumovat ve stále větší míře :) a třeťak se taky věčně nenechám srát, že…
Co bude dál se uvidí příští týden. Minulý týden jsem hokus-pokusně zkoušel doplňovací příjmačky na VŠB TUO a když to vyjde, tak bych se asi přesunul někam jinam, studovat něco jiného (ale v podstatě furt to samé) a hlavně dělat něco jiného. Zahulíme, uvidíme.
Původně jsem sem chtel napsat něco na téma CzechTekk 2005, ale ve světle toho co bylo řečeno a napsáno jsem došel k závěru, že je to ve své podstatě plýtváním linek.
a fčil už su moc ožralé a tož to dopišu až zítra :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
A máte tady další z (ne)pravidelných… blogspotů z eirikova občasblogu. To že jsem dlouho nic nenapsal může znamenat tři věci:
Nebudu vás napínat – 3. důvod je ten pravý. Tak především jsem si už před časem koupil kolo. Kolo je naprosto úžasný, téměř dokonale ekologický a velmi flexibilní dopravní prostředek, který v kombinaci s přívlastkem horské otevírá oči i mysl k netušeným možnostem. Tedy alespoň mě ano.
Ne nebojte se, opravdu nejsem zfetovaný (pokud tedy za fet nepovažujete trochu třezalky :), ale kolo mi opravdu radikálně změnilo život. Tak například dnes jsem místo tělo ničícího vysedávání u počítače v marné snaze navázat nějáký virtuální kontakt s podobně postiženým jedincem (a dost pravděpodobně v rauši), ujel na kole v okolí Brna nějákých 60km. Včera (v rauši :) jsem ujel něco kolem 30km. To máme za víkend 90km jen to hvízdne.
Tělo už si nestěžuje. Od týdení dovolené na severní moravě strávené ježděním po tamějších kopcích, už zřejmě došlo k závěru, že to stejně nemá smysl a za cenu zvýšených nároků na stravu (sakra, už mám zase hlad) teď poslušně dělá co se od něj očekává – šlape do pedálů kopec nekopec, cesta necesta.
Díky tomuto (doposud nesplacenému) daru z nebes (ale jinak jsem militantní ateista :) jsem mimo jiné rozchodil i onu nešťastou lásku, jarní deprese a zdá se, že i snížil potřebu jiného fetu. Má to jen dvě malé vady:
Ale to jsou pouze kosmetické detaily.
Dalším pěkným nápadem v pořadí toho co si ještě koupím je nový mobil. Předem se přiznám, že mobily jsem měl rád přesně do chvíle, kdy jsem začal pracovat. Od té doby jsem na mobily alergický a dá se říct, že je to jedna z prvních technologii, kterou vyloženě nenávidím.
Ano tušíte správně: přesně podle reklamního hesla: Náš signál Vás najde všude, mě všude najde nejen signál ale i lidi, se kterýma si povídat nechci, protože po mně něco chtěji.
Nicméně mobil který mám teď je o to horší, že pravidelně selhává vždy, kyž ho nejvíc potřebuju. Baterku už v něm mám druhou, ale se stejným výsledkem jako u té první: vydží tak dva dny provozu a volat s ní připomíná ruskou ruletu: každou minutu se zvyšuje pravděpodobnost, že bez varování chcípne. Mimoto čekám od mobilu už trochu víc než jen přitroublé telefonování a SMSkování (které by paradoxně vlastně ani mít nemusel, protože to je přesně to co mě na mobilech sere nejvíc :).
Z toho co jsem zatím viděl různě se potulovat po pultech a virtuálních výkladních skřiních bych si možná i vybral – už to má operační systém, dají se do toho instalovat aplikace, je to inteligentnější, integrovanější a vůbec ještě krémovější než ty předcházející, ale přesto se nemůžu ubránit pocitu, že se z nás managoři výrobců snaží vytáhnout co nejvíce pěněz (pochopitelně, žijeme přeci v… kapitalismu? ne to nebude to správně označeni). Co všechno už by mohly mobily umět a neumí.
Vemte si takovou banální věc jako jsou hodiny. Každý mobil, kam až moje paměť sahá měl/má/bude mít v sobě hodiny. Je to velmi praktická funkce, díky které asi hodně lidí přestalo nosit hodinky. Proč se ale doprdelepráce musím pořád starat o to, abych je měl správně nastavené? To si to ten hloupý stroj neumí sám nastavit podle signálů, které se tady už X let vysílají pro rádia? A to je jen špička ledovce… Podobných nápadů co by to ještě mohlo umět jsou desítky, možná stovky, ale něják…
Asi je to všechno o tomtéž. Nedávno jsem se zapojil do diskuze na lupa.cz k článku Františka Fuky o tom, jak debilně je udělaný internet banking České spořitelny. Myslím, že jde o tentýž případ: managor si potřebuje dokazovat, že může zákazníkovi znepříjemnit život a tak to udělá. Skončí to někdy, nebo budou na takovéto pozice obsazováni stále lidé, kterým dělá znepříjemňování života okolí a honění si vlastního ega, až do skonání světa? Nevím. Odhadoval bych druhou možnost. Stejně jako dost pravděpodobně nezmizí lidé, kteří se cítí povoláni říkat ostatním jak mají žít.
Na konec bych přidal jednu větu z článku Petra Pitharta (toho času místopředsedy Senátu ČR) zabývající se tzv. Evropskou ústavou, který vyšel na serveru iHned.cz:
Je snad zřejmé, že Evropská unie se přijetím Ústavní smlouvy státem nestane. Leda že se rozhodneme definovat stát docela jinak, než jsme to dělali dosud…
Doplním jen: už je na čase! (pro méně bystré: už je na čase začít stát definovat docela jinak, než jsme to dělali doposud).
Howg :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Ano, ano vážení přátelé, čtenáři a jiná chamradi síťová (zdravím Googlebota ;), opět nastal čas, abych vám a zbytku světa vy(b)lil srdce… Ne, nebojte se, ani tentokrát nenapíšu nic nedepresivního, nebo snad dokonce optimistického, na psaní takovýhle žvástù jsou zde jiní. Tentokrát si budeme povídat o… lásce.
Že mě holky zas až tak neberou, je už doufám z přechozích příspěvků jasné. Prostě kluci jsou pro mě to pravé (i levé) a přes to nejede vlak. V čem je tedy problém? Tradičně v tom, že s klukama (na kluky) je to všeobecně tak neják… složitější. Tak například je neuvìřitelný problém najít někoho, kdo by mìl aspoň špetku pochopení pro trošku jinou lásku než je taková ta tradiční a (desítkami tisíci) léty ověřená heterosexuální. Nebudu kolem toho chodit jako kolem horké kaše – zamiloval jsem se. Jako obvykle ale úplně blbě – do kamaráda, kterého zajímá všechno ostatní jen kluci ne.
Je to tak snadné, ba přímo stupidně jednoduché. Asi stejně jednoduché jako střelit si heroin do žily (přiznám se s tímhle zkušnost nemám, ale moc složité to nebude). A stejně jednosměrné. Jakmile už jste jednou v tom, nezbývá než vychutnávat až do konce ať už je jakýkoliv. A tenhle „trip“ začal chvíli před tím než jsem si uvědomil co se děje a velmi rychle zhořknul. Teď přemýšlím jak z toho ven, ale půjde to jen velmi pomalu a neochotně.
Ano i to se stalo. Byl jsem seznámen s jedním gayem tuna za Kenigu. Příznám se – není to můj typ, ale na druhou stranu není zas tak špatný (minimálnì to není typická buzna) tak jsem si říkal, že zkusím aspoň něco. Na nějakou lásku to (aspoň v dohledné době) nevidím (mám co dělat s rozchozením jedné), ale za trochu sexu to stojí (stojí až překvapivě dobře ;). Jediné co budu muset ještě vychytat je nějáký inteligentní systém detekce příjezdu spolubydličů, protože klučina nekouří špatně, ale když vám doprostřed takovéhle příjemné činnosti přihastroší nárokovatel druhé postele v místnosti, je to celkem průser. Navíc – jak kdosi ftipně poznamenal: „Nejhorší je napůl rozkouřený čurák…“.
Zavináč. Psychicky se připravuju na to, že opravdu začnu chodit do nějaké posilky, nebo tak něco. V poslední době se mi trochu zlepšuje nálada, jak čímdál víc svítí slunko a je tepleji. Nicméně na severní Moravu se zase vypravím až si budu jarem jistý. Teď to tam nebude nic zajimavého.
Uvažoval jsem, že si koupím kolo. Ne že bych teda nevěděl co s penězi, ale takové kolo je výborná věc. Jsa zvyklý všude dojít pěšky, mohlo by mi kolo poskytnout nemalé rošíření akčního radiusu pro mé výlety po okolí. Sever města už znám, chci to poznat i jinde…
Routřík ashitaka (my only and true love) po havárii disku už zase jede a je ještì krémovější. Snad nezhavaruje i ten druhý disk.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (623)
Hurá. Včera konečně přestalo sněžit. Zdá se ale, že to tady nebude zas tak kritické jak jsem čekal. Snih pomalu taje a možná (ale opravdu jen možná) za čtrnáct dní bude po něm. Tak už je načase začít se těšit na jaro.
O maloměkém v čele s Vilíkem Bránou je zase slyšet. Vilík si totiž povídal v listopadu s dánským premiérem a mimo jiné řekl:
Pokud má zůstat mé vývojářské centrum v Dánsku, potom je nutné, aby byla patřičně vyřešena právnická otázka. Jinak budu muset své centrum přesunout do USA, kde svá práva mohu chránit.
Vilík je prostě hlava všemi mastmi mazaná. Zároveň to ale potvrzuje myšlenku, se kterou už před několika desetiletími přišel Robert A. Heinlein a to sice, že není daleko doba (pokud už nenastala) kdy nadnárodní korporace (už to zní dost provařeně) budou mít větší moc, než národní vlády. Tohle je sice začátke, ale pochybuji, že nejbohatší managerský mozek světa zůstane pouze u výhružek a žabaření s dánskou vládou. Na druhou stranu z toho může plynout zastarávání stávajícího vládního modelu.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (53)
… neb zima je tu. Ano, je mi naprosto jasné, že vůbec nechápete o čem to zase doprdelepráce žvaním, když zimu zažíváme už třetí měsíc, ale to je dáno tím, že nejste v tomhle městě. A ti co tady jsou ví moc dobře o žem to tady doprdelepracekurvifix mluvím.
Jinými slovy „napadl sníh“. Jeden z důvodů proč jsem unikl na jih byl ten, že na severu obvykle napadne hafo sněhu, který mě osobně irituje (neřku-li sere) a tady na jihu ho obvykle až tak moc nebývá. Až do letošního roku. Od včerejška od večera ho napadlo v centru (!) už asi 15 až 20cm a nepřestává sněžit.
Jediným (byť značně pochybným) plus je, že už začal tát. To má za následek nemalé množství sněhové břečky pod nohama, na botách, na gatích a když si nedáte pozor, tak i jinde. Nedalo by se s tím něco dělat? Třeba sníh (aspoň ve městech) zakázat (nejlépe ústavně)? Nebo nabrat partu maníků která nejen, že by sníh odklízela (což se už teď nedaří), ale i rozpouštěla, nebo odvážela někam pryč za město, někam, kde o něj budou mít zájem? Ano vím – jsem snílek, ale něják se toho zasr… prokletí v podobě sněhu zbavit musím.
V pátek jsem sehnal nemalé množství zelených lístků „for fun and profit“. jak už to tak bývá, je dobrým zvykem je vyzkoušet. A tak jsem zkoušel. Po prožité zkušenosti už vím, že zkoušet listí v gramovém špeku ve třech není dobrý nápad. Ne tohle listí.
Popravdě řečeno chtěl jsem napsat podrobný trip report, ale nenapíšu a to hned ze dvou důvodů:
Oba důvody ovšem platí jen částečně :) Pamatuju si techno, které jsem celou dobu (tj. cca čtyři hodiny, co jsem se nemohl hýbat) poslouchal. Nic na tom němění ani fakt, že celou tu dobu bylo v místnosti ticho, podmalované hučením ventilátorů počítačů, lehoučkým bzučením beden a tlumenými zvuky ulice. Byl jsem na kaši. A to doslova. Obvykle se můžu aspoň hýbat, nebo třeba myslet, nebo tak něco, ale tohle byla opravdu síla. Nejhorší na tom bylo, že polovinu doby svítilo v místnosti světlo a mě trvalo celé dvě hodiny, než jsem se dokázal vrcholně soustředit (ale to už mi tekl mozek ušima) a udělal jeden dlouhatananánský výlet k vypínači a zpět, abych přepnul do módu tma. Během té doby mi volali asi tři lidi, z nichž až ten poslení měl jakousi šanci na úspěch v konverzaci.
Když už jsem se dal jakžtakž dohromady, vyrazil jsem do hospody. Tam jsem se zbavil části svých nově nabytých zasob listí, stáhl kofolu a chipsy (večeře) a v polospánku jsem vyrazil domů. Rozjezd mi samozřejmě ujel o cca 5 minut, takže jsem se prošel. Procházka v mazivém večeru byla kupodivu příjemná, až do chvíle, kdy jsem překračoval díky dešti vzniklou strouhu a na druhé straně došlápl na led. Následující scéna byla jakoby vystřižená z nějáké skryté kamery, nebo pořadu typu Natočto – člověk potácivě se zvedající z vody, nadávaje při tom na celý svět a zvláště pak na tu „zasranou zkurvenou zimu“. Jediným štěstím bylo, že většina mého oblečení je dost nepromokavá a to i za takto extrémních podmínek. Na druhou stranu taky jsem si u toho mohl zlomit nohu. a to by pak byla podstatně horší situace. Se zlomenou nohou se totiž ze strouhy na ledě dostavá dost špatně.
O víkendu jsem se snažil dostat na domácí router Gentoo. Bez úspěchu. Gentoo se ani za zlaté tele nenechalo nacpat na dohromady 700MB diskového prostoru. Škoda. Tak je tam teď místo něj postarší Slacware s poupdatovanýma (fuj, to je ale škaredé slovo) klíčovýma aplikacema (co si budeme vykládat, dva roky starému SSHčku prostě nevěřím :). Jen jsem zatím nevyřešil problém s ISA síťovkou, která i přes všechna ujištění o tom, že 2.4kové kernely je umí spolehlivě detekovat a používat, kterážto jsem se dočetl v HOWTO, pořád nefunguje. Přišel jsem na poměrně efektivní a originální řešení. Vyhodit starou ISA síťovku a strčit na její místo „novou“ PCI.
Tak teď už jen ten NAT, firewall, DHCP, DNS, QoS a pár dalších radostí (mimo jiné i VPN) a bude z něj router jak víno. Jméno už má: Ashitaka (alias Ašitaka) a jsme móc velcí kamarádi. A až bude velký a řádně vychovaný… pak už mi mou ípéčku nikdo nevezme! :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (85)
Náš pan předseda vlády Standa „na-byt-jsem-si-půjčil-od-…“ Gross je velmi oblíbený:
… i neoblíbený:
Linkovat sem zprávy s dalšími a dalšími Standovými výmluvami snad ani nemá smysl. Jen tak dál…
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (34)
V minulých politických komentářích jsem se zapomněl zmínit o tom nejdůležitějším co v poslední době postihlo kraje v kotlině české, a sice Českou televizi se svým „zábavným pořadem“ Největší Čech. Samotná „soutěž“ je IMO už svou myšlenkovou podstatou zcestná, ale budiž, jde o zábavný pořad ála SuperŠkvár naší komerční perly N@vy, který má především pobavit a zřejmně zabojovat o přízeň čumitelů na skříňky v „prime time“.
Normálně bych si něčeho takového asi ani nevšiml, protože na České televizi sleduju pouze Události (které mají podle mého názoru o trochu lepší kvalitu, než Televizní noviny na Sračkometu) a když mi to vyjde pak ještě ve čtvrtek na ČT2 filmový klub, kde se dají vyhrabat kvalitní filmy. Nicméně kterémusi kreativnímu mozku s tiky z éry Hlubokého Míru se podařil kousek vpravdě husarský – rozhodl se, že bude lidem diktovat jak se budou bavit (což by mě na druhou stranu asi nemělo udivovat).
Čímpak že si to získal (nejen) mé hluboké opovržení? Velmi prostým činem – vyřadil ze soutěže našeho největšího velikána a národního génia Járu da Cimrmana! Teď si asi říkáte, proč mě ročiluje taková banalita, když přece žádný Jára da Cimrman nikdy neexistoval? Je to jednoduché – pokud se lidé rozhodli, že v rámci zábavy (!) bude (resp. může být) největším čechem Jára da Cimrman, tak to je svobodné rozhodnutí diváků a žádný pseudokreativní mamlas do toho nemá co kecat! Nakonec to má být zábava pro diváky, ne pro Českou televizi.
Lecos to samozřejmě vypovídá o lidech v téhle zemi a to hned dvakrát:
K druhému bodu bych asi měl pro ty, kteří ještě nezaznamenali tento odpor doplnit informaci, že se skutečně lidé na odpor postavili a to dokonce v podstatně větším měřítku, než když jde o věci veřejné. Je jím petice za zařazení Járy Cimrmana do projektu Největší Čech.
Trošku jinou kapitolou je, že Jára da Cimrman je (krásný a velmi vtipný) výmysl, vytvořený mimo jiné proto aby se na něm vydělalo. Dalo by se říct, že je to původně komerční mystifikace lidí, která dostala vlastní život a začala se šířit sama. Proč? Protože na rozdíl od koupeného pokusu České televize je to geniální, soběstačná a snad i nadčasová mystifikace, kterou si lidé mohou sami rozvádět, upravovat, ohýbat a volně šířit i bez koncesionářských poplatků.
Myslím, že za rok, dva si na soutěž Největší Čech nikdo ani nevzpomene, ale Jára tady s námi bude ještě velmi, velmi dlouho. Přeju mu to. Na rozdíl od pochybných zábavných pokusů České televize si to zaslouží.
BTW: Jesli se chcete dozvědět jak to vlastně s tím Linuxem doopravdy je, tak se podívejte sem. Doufám, že se budete bavit stejně dobře jako já.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (362)
Bohužel žijeme v době kdy se nás může poměrně úzce dotýkat i politika, která se nevaří v našem českém kotlíku, takže nám (a mě s vámi) nezbývá než ji sledovat a občas se k ní vyjadřovat (pakliže je to to jediné co s tím můžeme reálně dělat… na demokracii nevěřím stejně jako nevěřím na jakýkoliv jiný myšlenkový proud). Tak tedy popořadě.
Co se stalo v jihovýchodní Asii snad netřeba připomínat. Něják v tom všem však zaniklo tohle. Pro ty kdo jsou líní si to otvírat a/nebo číst krátké shrnutí: je to o EU, garnátech (to jsou takové malé potvory co žijou v moři) a Airbusech (to jsou takové ty veliké letadla co se vyrábějí v Evropě).
Ti kdož článek nečetli teď asi mají jisté pochyby o mém duševním zdraví: garnáti přece s letadlama nijak nesouvisí, ne? Omyl milenkové, žijeme v postmoderním světě, kde všechno souvisí se vším! Tak například garnáti mají velmi vážnou souvislost s letadlem. A kdyby jen s jedním, ale hned s šesti. Tolik letadel totiž vnucuje evropská komise Thajsku výměnou za to, že nezavedou dovozní (eufemisticky „ochranářská“) cla na garnáty.
Pořád vám to nedává smysl? Popravdě řečeno ani mě ne. Když nejsou norští rybáři konkurenceschopní, tak ať doprdelepráce prodávají něco jiného ne? Nebo ať se konkurenceschopnými udělají. Asi je to dost jednostranný pohled na věc, ale má to svůj důvod – bojím se dne, kdy mi evropská komise začne nařizovat jak často si mám měnit spodky, případně kde je mám prát a jestli si mám brát černé, nebo růžové s bílýma puntíkama.
Tak nám (zase) odsoudili malého i s měkým. Tentokrát po bruselsku. Nařídíli jim, aby z okna vyndal přehrávač a zaplatil tri kopy zlatých. Jen by mě zajímalo čeho tím pánové (a pochopitelně dámy) v Bruselu chtěli dosáhnout? Nedosáhli tim totiž vůbec ničeho a maloměký se ted spíš bude soustředit na prosazení softwarových patentů, takže tahle „prohra“ se mu samozřejme velmi hodí do strategie, protože tím odvádí pozornost od problému dne a navíc ho to staví to pozice „chudáčka malého, ublíženého“.
A to, že se rozhodlo, že softwarové patenty jsou pitomost, takže se to celé přepracuje ještě vůbec neznamená, že tu směrnici nemůže ještě pořád někdo schválit (přesně po evropsku!)… Chtělo by se říct „Čína“, ale nedá se. V Číně je totiž (na rozdíl od Unyje Evropanske) trochu větší systém. Čína se chová jako jeden celek, kdežto Unyje Evropanska mi trochu pripominá tu bajku, jak zvířatka cosi táhla na provazech, ale každé úplně jiným směrem.
Standa je veliký borec. Ze svého poslanecko-premiérského platu si našetřil na byt. Ale nevypadá ani trochu podvyživeně klučina, co? Proč by měl vypadat podvyživeně? Protože z toho platu co má (pravda už ho pobírá nějáký ten pátek) by si na ten byt stihl našetřit jen kdyby celý plat ukládal do banky a žil v kanále (kde jak jistě všichni víme nežije, ač by si to zasluhoval).
Nebo, že by si Standa nenašetřil? Hmm, už to mám půjčil si na to od strýce Vika. No jo, ale kde na to krucinál vzal strejda Vik? Dyť je to pán v pokročilém věku a moc pěněz sám nemá (a z důchodu to určitě nenastřádal, ne v téhle zemi) tak kde? Aha, pujčil si na to od přítele na telefonu… pardon – v zahraničí. A kde na to vzal přítel na telefonu? Z prodeje MaFry? Ale ale, to jsou nám věci.
Dobře nebudu už dál rozpatlávat tuhle trapnou Standovu… jak to nazvat? Lež? Alternativní pravda? No každopádně si z nás Standa dělá čurynu. Obvzláště pikantní a zároveň neobratný je jeho pokus o stočení celé věci na vrub MFDnes, která celou záležitost vyčmuchala (resp. její redaktoři).
A teď to podstatné: to co mi na celé téhle srandě vadí nejvíc není to, že Standa lže jak když tiskne, od politika koneckonců ani nic jiného očekávat nelze, ale to, že lže tak neobratně. Když už si neumí peníze z úplatků dobře ošéfovat, tak si má aspoň najít dobrou výmluvu pro to, kde je vzal. Jenže tak daleko Standa nevidí a tak nemá co dělat v premiérském křesle a potažmo ani v křesle poslaneckém.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
… a kdo to ještě nepochopil je ignorant. Od posledního příspěvku (hmm, to je dva měsíce zpět) se hodně věcí změnilo. Tak například jsem dost zásadně omezil hulení (díky třezalko, díky Kombajne a spol…), sociálka za mě zatáhla dluhy v bance (ani o tom chudáci neví :), nadřízený v práci mě přestal tak ukrutně srát, mám doma net, občas trochu vařím, „domů“ na sever jezdím jednou za měsíc a docela vážně jsem začal uvažovat o holce (což může být i příznak blížícího se šílenství).
Na druhou stranu jsem se naučil chodit do Carrefouru (alias kerfáče) a utrácet tam neuvěřitelné sumy za neuvěřitelné píčoviny (například jídlo na čtrnáct dní). Rovněž mě v jakési úžasně osvícené chvíli přepadl nápad koupit si DVD páličku a přesunout svou sbírku filmů z disku na cca 20 DVDček. Chyba v propočtu však následně ukázala, že to není celá sbírka, ale pouze její polovina (podle jiné metodiky dokonce třetina) a že polovinu ze zbylé poloviny (alias čtvrtinu) tvoří anime, které je navíc z poloviny (tj. z osminy) bez titulků. Trochu si teď připadám jako cenzor z dob reálného socialismu – mám filmů plný šuplík :)
Bez nadsázky lze řící, že uplynulý měsíc (čímž mám na mysli leden) byl nadmíru úspěšný. Tak například jsem od přátel dostal zajímavý dárek k narozeninám v podobě velkého, pravda růžového, gumového penisu… na hraní do postele. Na chlapa asi nesehnali dost peněz a nikdo se obětovat nechtěl, ale i tak si toho cením (minimálně je to velmi originální nápad).
Omezení pukavosti, jak se zdá je dobrý nápad, zvláště pak, je-li čím nahradit serotoninový deficit takto vnikající. Může to mít i svá negativa (například poblitý hajzl u kámoše, po dvojím zapukání proloženém snahou o alkoholové opojeni… ale to bude spíš tou kombinací).
Neboli velkofilm amerikansky Alexandr Veliký. Když jsem šel do kina na tohle „dílo“, měl jsem už reference o tom, že je to tak trošku teplejší film. Teplejší je ovšem eufemismus. Leckeré polské gayporno by se v porovnáním s nejnovějším dílem Olivera Stonea mohlo stydět. Řekněmě, že mi je tohle téma dost blízké a jen tak něco mě nerozhodí. Ani tenhle film jsem neshledal ničím závadný, ale bylo mi při něm… horko. Je pravda, že jen málo lidí ví o tom, že Saša byl buzna (jenže to se neví o kde kom, Leonardo da Vinci, Sokrates a další… pokračování na 004.cz), ale z filmu mám pocit, že snad nic jiného režiséra, resp. scénáristu nezaujalo tak jako tento fakt. Chápu, že američani právě objevili ameriku, když zjistili, že gayové jsou taky lidi, ale co je moc… Na druhou stranu pro nás buzny je to zase místy dost příjemné pokoukání – tolik krasných chlapů jsem naposledy pohromadě viděl snad akorát v Tróji.
Nikoliv epilog blogu, ale tohoto příspěvku… možná jsem konečně našel svůj způsob života který mě vyhovuje, nebo je to možná jen další z řady epizod v neustálem sledu probuzení a usínání. Nevím. Doufám ale, že to vydrží co to dá.
Na jaře mě travka vytáhla z hodně drsných depresí, které byly místy k nevydržení, léto udělala úžasným i bez Chorvatska, nebo i jen blbé dovolené (kromě týdení celofiremní) a v podstatě to nic nestálo (nepočítám-li těch pár stováků až tácků, které jsem za ni vyhodil), na podzim jsem zjistil, že je to vždy jen iluze na pár chvil (dobře hodin) a v zimě jsem pochopil, že je to relax. Nic víc, nic mín. Stejně jako alkohol, stejně jako adrenalin, stejně jako testosteron. Za to co dá si vždycky něco vezme. Nezkončím s tím, ale taky nebudu pokračovat tak jak do nedávna. Třezalka roolez :D
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (364)