A máte tady další z (ne)pravidelných… blogspotů z eirikova občasblogu. To že jsem dlouho nic nenapsal může znamenat tři věci:
Nebudu vás napínat – 3. důvod je ten pravý. Tak především jsem si už před časem koupil kolo. Kolo je naprosto úžasný, téměř dokonale ekologický a velmi flexibilní dopravní prostředek, který v kombinaci s přívlastkem horské otevírá oči i mysl k netušeným možnostem. Tedy alespoň mě ano.
Ne nebojte se, opravdu nejsem zfetovaný (pokud tedy za fet nepovažujete trochu třezalky :), ale kolo mi opravdu radikálně změnilo život. Tak například dnes jsem místo tělo ničícího vysedávání u počítače v marné snaze navázat nějáký virtuální kontakt s podobně postiženým jedincem (a dost pravděpodobně v rauši), ujel na kole v okolí Brna nějákých 60km. Včera (v rauši :) jsem ujel něco kolem 30km. To máme za víkend 90km jen to hvízdne.
Tělo už si nestěžuje. Od týdení dovolené na severní moravě strávené ježděním po tamějších kopcích, už zřejmě došlo k závěru, že to stejně nemá smysl a za cenu zvýšených nároků na stravu (sakra, už mám zase hlad) teď poslušně dělá co se od něj očekává – šlape do pedálů kopec nekopec, cesta necesta.
Díky tomuto (doposud nesplacenému) daru z nebes (ale jinak jsem militantní ateista :) jsem mimo jiné rozchodil i onu nešťastou lásku, jarní deprese a zdá se, že i snížil potřebu jiného fetu. Má to jen dvě malé vady:
Ale to jsou pouze kosmetické detaily.
Dalším pěkným nápadem v pořadí toho co si ještě koupím je nový mobil. Předem se přiznám, že mobily jsem měl rád přesně do chvíle, kdy jsem začal pracovat. Od té doby jsem na mobily alergický a dá se říct, že je to jedna z prvních technologii, kterou vyloženě nenávidím.
Ano tušíte správně: přesně podle reklamního hesla: Náš signál Vás najde všude, mě všude najde nejen signál ale i lidi, se kterýma si povídat nechci, protože po mně něco chtěji.
Nicméně mobil který mám teď je o to horší, že pravidelně selhává vždy, kyž ho nejvíc potřebuju. Baterku už v něm mám druhou, ale se stejným výsledkem jako u té první: vydží tak dva dny provozu a volat s ní připomíná ruskou ruletu: každou minutu se zvyšuje pravděpodobnost, že bez varování chcípne. Mimoto čekám od mobilu už trochu víc než jen přitroublé telefonování a SMSkování (které by paradoxně vlastně ani mít nemusel, protože to je přesně to co mě na mobilech sere nejvíc :).
Z toho co jsem zatím viděl různě se potulovat po pultech a virtuálních výkladních skřiních bych si možná i vybral – už to má operační systém, dají se do toho instalovat aplikace, je to inteligentnější, integrovanější a vůbec ještě krémovější než ty předcházející, ale přesto se nemůžu ubránit pocitu, že se z nás managoři výrobců snaží vytáhnout co nejvíce pěněz (pochopitelně, žijeme přeci v… kapitalismu? ne to nebude to správně označeni). Co všechno už by mohly mobily umět a neumí.
Vemte si takovou banální věc jako jsou hodiny. Každý mobil, kam až moje paměť sahá měl/má/bude mít v sobě hodiny. Je to velmi praktická funkce, díky které asi hodně lidí přestalo nosit hodinky. Proč se ale doprdelepráce musím pořád starat o to, abych je měl správně nastavené? To si to ten hloupý stroj neumí sám nastavit podle signálů, které se tady už X let vysílají pro rádia? A to je jen špička ledovce… Podobných nápadů co by to ještě mohlo umět jsou desítky, možná stovky, ale něják…
Asi je to všechno o tomtéž. Nedávno jsem se zapojil do diskuze na lupa.cz k článku Františka Fuky o tom, jak debilně je udělaný internet banking České spořitelny. Myslím, že jde o tentýž případ: managor si potřebuje dokazovat, že může zákazníkovi znepříjemnit život a tak to udělá. Skončí to někdy, nebo budou na takovéto pozice obsazováni stále lidé, kterým dělá znepříjemňování života okolí a honění si vlastního ega, až do skonání světa? Nevím. Odhadoval bych druhou možnost. Stejně jako dost pravděpodobně nezmizí lidé, kteří se cítí povoláni říkat ostatním jak mají žít.
Na konec bych přidal jednu větu z článku Petra Pitharta (toho času místopředsedy Senátu ČR) zabývající se tzv. Evropskou ústavou, který vyšel na serveru iHned.cz:
Je snad zřejmé, že Evropská unie se přijetím Ústavní smlouvy státem nestane. Leda že se rozhodneme definovat stát docela jinak, než jsme to dělali dosud…
Doplním jen: už je na čase! (pro méně bystré: už je na čase začít stát definovat docela jinak, než jsme to dělali doposud).
Howg :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Ano, ano vážení přátelé, čtenáři a jiná chamradi síťová (zdravím Googlebota ;), opět nastal čas, abych vám a zbytku světa vy(b)lil srdce… Ne, nebojte se, ani tentokrát nenapíšu nic nedepresivního, nebo snad dokonce optimistického, na psaní takovýhle žvástù jsou zde jiní. Tentokrát si budeme povídat o… lásce.
Že mě holky zas až tak neberou, je už doufám z přechozích příspěvků jasné. Prostě kluci jsou pro mě to pravé (i levé) a přes to nejede vlak. V čem je tedy problém? Tradičně v tom, že s klukama (na kluky) je to všeobecně tak neják… složitější. Tak například je neuvìřitelný problém najít někoho, kdo by mìl aspoň špetku pochopení pro trošku jinou lásku než je taková ta tradiční a (desítkami tisíci) léty ověřená heterosexuální. Nebudu kolem toho chodit jako kolem horké kaše – zamiloval jsem se. Jako obvykle ale úplně blbě – do kamaráda, kterého zajímá všechno ostatní jen kluci ne.
Je to tak snadné, ba přímo stupidně jednoduché. Asi stejně jednoduché jako střelit si heroin do žily (přiznám se s tímhle zkušnost nemám, ale moc složité to nebude). A stejně jednosměrné. Jakmile už jste jednou v tom, nezbývá než vychutnávat až do konce ať už je jakýkoliv. A tenhle „trip“ začal chvíli před tím než jsem si uvědomil co se děje a velmi rychle zhořknul. Teď přemýšlím jak z toho ven, ale půjde to jen velmi pomalu a neochotně.
Ano i to se stalo. Byl jsem seznámen s jedním gayem tuna za Kenigu. Příznám se – není to můj typ, ale na druhou stranu není zas tak špatný (minimálnì to není typická buzna) tak jsem si říkal, že zkusím aspoň něco. Na nějakou lásku to (aspoň v dohledné době) nevidím (mám co dělat s rozchozením jedné), ale za trochu sexu to stojí (stojí až překvapivě dobře ;). Jediné co budu muset ještě vychytat je nějáký inteligentní systém detekce příjezdu spolubydličů, protože klučina nekouří špatně, ale když vám doprostřed takovéhle příjemné činnosti přihastroší nárokovatel druhé postele v místnosti, je to celkem průser. Navíc – jak kdosi ftipně poznamenal: „Nejhorší je napůl rozkouřený čurák…“.
Zavináč. Psychicky se připravuju na to, že opravdu začnu chodit do nějaké posilky, nebo tak něco. V poslední době se mi trochu zlepšuje nálada, jak čímdál víc svítí slunko a je tepleji. Nicméně na severní Moravu se zase vypravím až si budu jarem jistý. Teď to tam nebude nic zajimavého.
Uvažoval jsem, že si koupím kolo. Ne že bych teda nevěděl co s penězi, ale takové kolo je výborná věc. Jsa zvyklý všude dojít pěšky, mohlo by mi kolo poskytnout nemalé rošíření akčního radiusu pro mé výlety po okolí. Sever města už znám, chci to poznat i jinde…
Routřík ashitaka (my only and true love) po havárii disku už zase jede a je ještì krémovější. Snad nezhavaruje i ten druhý disk.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (623)