V zásadě lze říci, že se pro mě život stává snesitelným díky následujícím věcem:
Ale po pořádku. Firemní akce ve viném sklípku nebyla věru zlá. Pilo se, jedlo se, občas se i zpívalo, deprese mě na čas přešly a vyvolení se i intoxikovali. Jediný, opravdu silný zážitek však bylo otevření očí po té, co jsem se dvě minuty točil v rauši kolem vlastní osy uprostřed opuštěného nočního vinohradu. I takové stavy mají svůj hluboký smysl.
Se soudruhem (nikoliv ve smyslu éry Hlubokého Míru) a jeho družkou jsem objevil nový podnik v centru (mají divný web, není-liž pravda?). Není otevřený dlouho a moc se mi líbí. Ačkoliv nejsem DnB-až-tak-pozitivní jako třeba Trance-pozitivní ujižděl jsem si tam docela pěkně a docela dlouho. Musím se přiznat, že první DJ Sayko z Břeclavi mě zaujal víc než druhý DJ Overflow (AFAIK místní), se kterým jsem si (pokud mě paměť neklame) dokonce krátce povídal (ale možná to byl někdo jiný – byla tam tma a ja jsem byl na plech), ale rozhodně to nebylo špatné. Mohl bych popisovat do alelujah stylové provedení a kvalitní ozvučení, ale jděte si to checknout sami.
Pánové a dámy z úřadu sociálního zabezpečení si na mě vzpomněli. Jsem nadšen neboť mi poslali (na můj vkus) spoustu peněz, čímž mne dostali z prekérní situace trvající už přes půl roku. Tato prekérní situace spočívala v tom, že na účtě jsem měl po výplatě nulu (když to dobře vyšlo tak i něco málo přes) a žil jsem díky laskavosti banky (která teď příjde o svůj příjem z úroků :). Těmto neveselým dnům je tedy konec a mne čekají samá pozitiva, sociální jistoty a světlé zítřky. Joj! Je na čase začít se chovat ekonomicky uvědomněle… a spořit.
Vzhledem k tomu, že Procházka, se kterým už nějakou dobu bydlim, je hovádko pitomé a dělá vše pro to, aby jsme na privát internet nikdy nedotáhli, rozhodl jsem se k velmi drastickému opatření a pořídil si… (a nyní všichni čekají, že napíšu brokovnici, sekeru, nebo motorovou pilu za účelem deportace Procházky na území věčných lovišť v případných záchvatech zuřivosti. Ale není tomu tak) …USB Flash disk. Má 256MB paměti a je podstatně operativnější, než CD, nebo DVD média. Film se na něj sice nevleze, ale pár setů, trochu péčka, klíče a podobné věci najednou ano.
Už vám někdy ujel vlak? Teď se neptám těch, kterým je přes 50 – těm, podle mých pozorování, ujíždí pravidleně. Myslím teď opravdický vlak co jezdí po kolejích, strašně drncá, je pomalý, přecpaný, drahý, špínavý a na boku má logo ČD. Jestli ne, tak si to někdy zkuste. Potěší to, a obzvláště nadchne, je-li tím vlakem poslední spoj, který požadovaným směrem toho dne jede a nestihli jste jej proto, že jste se zakecali s kolegou. Pro zlepšení požitku chcípl mobil i MP3 přehrávač. Ale večer jsem to aspoň rozhulil a druhý den ráno si užil o trochu rychlejšího a prázdnějšího spoje.
Kamarádovi jsem koupil k Vánocům faju. Už jsem mu ji i dal. Říkal jsem si, že před a přes Vánoce jsou ty deprese leckdy dost dotěrné, tak ať má aspoň při jejich zahánění trochu luxusu. Je to taková ta klasická kovová faja model houba. Jen jsem k ní zapomněl dokoupit sítka. Snad si je kamrád pořídí sám. Ať mu tedy dobře slouží a má vždy co do ní.
Kdypak koupí někdo faju mě?
Když už jsme u Vánoc – jediný dárek, který mně zatím napadl je ona faja. Nevíte co těm lidem (matce například) koupit? Já tedy rozhodně nevím. Jak mám vymýšlet co dát někomu jinému, když ani pořádně nevím co bych dal sám sobě? (faju pochopitelně :)
I přesto, že už chodím navlečený v nové zimní bundě, chytla se mě asi nějáká chřipka, bo keho ďasa. Za dva dny jsem vyměnil už třetí kapesník a je to pořád stejné. Jestli to takhle půjde dál, vysmrknu si během příštich několika hodin mozek.
Občas mívám šílené nápady. Tak například před čtrnácti dny mě napadla výborná myšlenka, kterou už nosím v hlavě docela dlouho – vyholit si rozkrok. Zkusil jsem to. Při té příležitoti jsem vzal i s nohama.
Asi na to ještě nemám tu správnou techniku, takže to skončilo i s nějákým tím říznutím. S výsledkem jsem byl celkem spokojený až na dost podrážděnou pokožku, která se zklidnila až za tři až čtyři dny. Jenže dnes už to zase vesele dorůstá :( Co se noh týká – ty jsou na tom lépe, nicméně jsem posléze dospěl k závěru, že chupaté by asi přeci jen trochu být měly.
Některé věci jsou mimo mé chápání. Tak například databáze PostgreSQL (abych byl přesný není to databáze, ale DBMS, neboli SŘBD). Je to výborná databáze, která dělá skoro všechno co bych od takové databáze čekal a až na malé výjimky jsem s ní spokojený. Nicméně jsem ani za zlaté tele nepřišel na to, jak z ní vymazat databázi. Ano, samozřejmě vím, že je na to jednoduchý příkaz DROP DATABASE
, jenže ten mi tvrdí, že nemůže dropnout databázi, ke které jsou připojení další uživatelé. Grrrr! Jací uživatelé, odkud a jak je odpojit už jsem se ale nikde nedozvěděl.
Dnes jsem se dočetl, že včera byla na Flédě dobrá akce. Jako vždy (až na světlou výjimku minulého týdne) se o ní dovídám až je po ní. Čím to, že mi nikdo neřekne „Hele woe přiď tam“? Mám buďto nedostatek přátel, nebo nejsou až tak dobrými přáteli, nebo neznám ty správné lidi.
Omyl. Ty správné lidi znám. Ale oni asi neznají mě, čímž mám na mysli, že netuší, že by mně to mohlo zajimat, nebo vůbec netuší, že na mě mají číslo v mobilu, nebo na mě zkrátka zapomínají naprosto úmyslně. Asi jsem ještě pořád přiliš asociální, nezajimavý, nebo toho chci moc.
PS: Všiml jsem si, že se píšu dost nepravidelně a že jsem úplně zapomněl dávat sem kluky. Je tomu tak z několika důvodů:
Zatím s blogem nechci zkončit, ale stal se z něj občasník pro příležitostné výlevy mého srdce síti. Jako takový ho asi i nechám.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)