Ano, ano já vím! Nepíšu. Mám moc práce. Jednak jsem měl spoustu práce v práci, druhak jsem se „učil“ na příjmačky na výšku. Ehm… no učením se to nazvat dá jen těžko.
V neděli jsem si říkal, že to zas tak horké není a tak jsem radši šel do čajovny hrát šachy. V pondělí se mi večer učit nechtělo, tak jsem se šel provětrat a pokecat. Skončilo to relativně v klidu (ale už vlastně ani nevím jak). Pamatuju si, že jsem dopadl na postel… a pak bylo úterý. V práci jsem měl mimořádně produktivní den, pö práci mimořádně neproduktivní. Konečně jsem vytáhl kamaráda ven trochu pokecat. Prý chce bydlet sám, čímž mi udělal trochu čáru přes rozpočet – počítal jsem s tím, že bych s ním platil jeden byt. Musím si tedy najít jiného odvážlivce. Po návratu domů se opakoval scénář z předchozího dne – postel, tma, probuzení.
Středa byla zlomová. Do práce jsem dorazil poněkud později neb bylo třeba vyřešit nájem. Chtěl jsem odejít dřív, ale to se nepodařilo, takže budku na focení v podchodě jsem začal okukovat až někdy kolem 8 hodiny večer. Už je mi jasn, proč lidi na průkazových fotkách vypadají tak debilně – dělají si je patrně v podobných zařízeních. Na fotkách vypadám jak trestanec, respektive jako úplná a nefalšovaná piča. Nu což. Dorazivši domů začal jsem vyrábět polívku na jídlo a řešit se spolubydličem naprosto idiotské nápady jeho šéfa. Myslel jsem, že imbecilní nápady mají jen lidi mě nadřízení. Nikoliv. Je to zřejmě nemoc z povolání, jinak to nelze vysvětlit. Aspoň, že u nás v práci se to neprojevuje nijak silně. Pozvolna mě začala přepadat „touha“ začít čučet do matiky. Spolubydlič mi v tom vydatně pomáhal až do okamžiku, kdy mi čísla začaly téct ušima ven a došel jsem k závěru, že se spánkovým deficitem větším než 5 hodin nejsem schopen udržet ani tužku natožpak jít dělat nějáké příjmačky. Zkrátka mě to v jednu ráno přestalo bavit, pobalil jsem věci co byly třeba a uvedl se do stand by stavu.
V sedm ráno dostala matka genitální nápad suplovat budící službu. Kurva. Kurva! Třikrát kurva! Do školy mi přišlo lepší dojít, než se dovézt. Můj přepoklad, že příjmačky se budou odehrávat v veliké přednáškové místnosti se posléze ukázal býti mylným, neb nás velmi operativně rozstříleli do menších učeben po cca 15 lidech. Na fyziku jsem se neučil vůbec, takže nastoupila metoda pentium a místo klasického výpočtu jsem výsledky predikoval. S matikou to nebylo o nic lepší (ba dokonce to bylo horší). Před vyhlášením výsledků vznikl s jedním kolegou radobybudoucímstudentem nápad zahulit. Naštěstí se tak nestalo. Tep 120 vylepšený ganjou si nedovedu představit.
Posléze se ukázalo, že jsem dosáhl téměř dvojnásobného počtu bodů než kolik bylo na přijetí potřeba. Vida predikce výsledků se ukázala jako mimořádně úspěšná metoda (na druhou stranu některé věci jsem počítal metodou „brute force“). Zkrátka a dobře – přijat. Uf. Plán na zbytek večera – zahulíííméééé!
Málem bych zapomněl… Zapomněl jsem sem dát nového kluka. Jest třeba napravit. Tohle je takový hezky vypracovaný kluk. „Oblečení“ víc ukazuje než skrývá a tak to má být. Mimochodem nezdá se vám, že ma piercing levé bradavky? Mě to tak připadá a ohromně se mi to líbí. Kdybych měl takové tělo tak bych si piercing bradavky pořídil taky. Takhle uvažuju jen o princi Albertovi. V pondělí jsem to rozebíral s kamarádem. Pro něj je něco takového zcela nemyslitelné a pokud to udělám budu pro něj hrdina srovnatelný s těmi bájnými. Vida další důvod proč to udělat. Aspoň bych měl co ukazovat klukům. Jenže jakým? To mě teď kolegyně (už taky ví, že jsem buzna) přesvědčovala ať se nebojím a mezi místní gay mládež se vydám. Bojim, bojim. Nevim čeho, ale bojím se. Asi sem magor.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Vážení přátelé ano – jsem idiot! Vlastě jsem ještě větší debil než všichni ostatní na tomhle zkurveném světě a upřímně doufám, že vás už dlouho svou nebetyčnou stupiditou nebudu obtěžovat. Proč? Protože jsem příjmačky nestihl!
Vstal jsem někdy po osmé hodině a jště chvíli čuměl do matiky a snažil se pochopit „vo co gou“. Pak mě napadlo juknout se do papíru kdy ty příjmačky vlastně začínají. Začínaly v 9:00. Mě napadlo se do toho papíru se podívat v 9:06. Ačkoliv jsem celkem solidně vystřelil z baráku pryč cesta tam mi přeci jen 20 minut zabrala. Už bylo pozdě. Po cestě zpět jsem si v automatu koupil kolu. Po pádu útrobama automatu byla pochopitelně vytřepaná a vystříkla ven. Tak tomu se říká den blbec.
To ovšem není vše. Večer když jsem zhulený seděl s kolegy v hospodě a pochutnával si na parádním jídle mě volala matka a začal cosi trojčit o tom, že přijmačky jsou i ve čtvrtek. Pochopitelně je blbost tam lézt (mám s tím svoje zkušenosti), ale proč to aspoň nezkusit. Nicméně začala takovým tónem, že jsem po prvních třech větách měl chuť ten telefon položit, vypnout, zahodit a rozšlapat.
Ráno jsem se tedy vydal opět do školy vyzkoumat jak to teda vlastně s těma přijmačkama je. Samozřejmě, že to nešlo. Ale poslali mě na studijní, že tam mě možná poradí. Na studijním mi poradili jít do vedlejší kanceláře. Po cca hodině čekání a dvou vystátých frontách, jsem se dozvěděl, že když vymyslím nějákou omluvu, tak klidně můžu přijít na náhradní termín příští čtvrtek. Halelujá. Fajn. S matčinou čátečnou pomocí (když jí to tak baví, tak ať si to užije), jsem spatlal jakousi omluvu a dal to ženské na studijním. Příští čtvrtek bych radši měl přijít včas.
Večer se ozval známý, že jestli nejdu do hospody. Je to sice exot nejexotičtější, ale proč ne. Nakonec se nás v hospodě sešlo docela dost. Témata byla zajímavá, počínaje UNIXem, přes programování, různý stupeň černého a morbidního humoru až k sexuálním uchylkám jednotlivých účastníků. Proti mě seděl nádherný kluk (přesně moje gusto), který má v plánu někdy zajít do gay podniky (ačkoliv je hetero) a dokonce mu nevadilo, že jsem do něj (v pokročilém stádi rozkladu) hustil ať jde se mnou ven, že si trochu užijeme. Škoda, že neměl náladu na sex – mohl jsem si udělat první zářez. Pokračovali jsme dlouho do noci a do postele jsem se dostal asi ve dvě ráno docela dobře zbořený.
Nuda. Nuda a KOPr. Toť mí dva společníci po celý den. K večeru se stala nemilá věc – kolega dostal výpověď. Oficiálně je nás tu prý moc. Neoficiálně (a podle pravdy) byl kolega málo výkonný. Těžko posuzovat, ale rozhodně s ním byla sranda. Už nebude…
Na spravení nálady jsem zavolal známému a pracně vyvnul plán procházky po večerním městě spojené s požíváním dobrého jídla a psychedelických látek. Bohužel jsem stáhl poslední kousek ganje a tak dnes nemám co hulit. Nevadí aspoň nebudu hulit. S kamarádem jsme poměrně důkladně prolezli kopec s místní starožitnsotí ve formě tvrze a při tom pokecali o všem možném, nemožném a pravděpodobně nepravděpodobném co nás napadlo. Večer řadím do kategorie „Velmi vydařené“. Mimo jiné z něj vyplynulo, že bych si měl dovézt (či jinak zaopatřit) kolo. Snad se to podaří. Nejdřív bych si ale měl zaopatřit pořádné bydlení. To stávájící už opravdu přestává vyhovovat.
V podstatě tatéž nuda co včera s tím rozdílem, že je provozována doma. Po čtyřech probuzeních, třech onaniích a dvou kapitolách z Božského imperátora Duny jsem se osprchoval, oholil na voňal, oblékl se do svých už týden nošených, hospodou páchnoucích hadrů (které ovšem stále vypadají sexy) a vyrazil do města. Hlad jsem měl jak těhotná matka a po velmi dlouhé úvaze (trvající asi 2 kilometry) jsem tedy zašel na snídaňo-obědo-odpolední svačinu do mé oblíbené indické restaurace. Vím, že o víkendech mívají tzv. víkendové menu za 99 korun (já měl opravdu chuť na něco dobrého ;). Bohužel jej mají pouze do 15 hodiny. Já jsem dorazil (jak lze předpokládat) 15:15 a to už menu neměli. Tak jsem si dal něco z jídelníčku. Po té co jsem otevřel jídelníček jsem radši rychle zavřel oči. U cca půlky jídelníčku ceny chybí a u té druhé půlky jsou pod sto korun pouze přílohy. Nakonec jsem se najedl za cca 165 Kč (včetně přílohy), ale jak! Jídlo donesli v malém kovovém rendlíku, a postavili na ohřívač, rýži donesli také zvlášť a samozřejmě talíř. Jídlo tak nevychladlo a já jsem si mohl velmi dobře regulovat kolik rýže si ke každé porci naložím. Nevím jestli jsem pochopil správně pracovní postup takového jídla, ale nikdo se na mě nedíval přes prsty, takže jsem to asi pochopil. Nicméně jídlo bylo Jídlo. Je mi jasné proč za to chtějí 135 Kč bez přílohy. Tohle bylo prostě špičkové. Pro lepší účet jsem to zapil broskvovým Ice Tea a zanechavší v hospodě 200 (slovy dvě sta) Kč jsem odkráčel do práce. Večerní tah (známý chtěl jít balit baby) se nekoná, za což jsem ochoten ho podřezat jak podsvinče, neboť jsem klidne mohl doma pobíhat po kopcích a hulit travku, takže nevím co dál. Poslouchání progressivu a kecání s lidmi na IRCu už mě taky nebaví jako dřív, tak to asi zabalím a půjdu někam na procházku, nebo na večeři, nebo prostě… ja nevím. :(
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Proč? Proč po mě furt někdo chce abych s ním hulil? Ne… prosím, já už nechci! (ale chceš… ;->). Včera jsem si říkal, ze že bych se mohl učit na přijmačky, které mám zítra. No nic. tak snad dnes. Zitra už by mohlo být pozdě (ale ono bude pozdě už i dneska… dokonce i včera už bylo pozdě). Seděl jsem (po práci) v práci a přemýšlel koho bych vytáhl někam na jídlo. Nejlíp se přemýšlí s telefoním seznamem v mobilu. Vzal jsem to od A a postupně se dozvěděl, že: jeden jede na kole na malý výlet s druhým, třetí nebere mobil, a když ho vezme tak se dozvím, že uklízí, čtvrtý má sice mobil zaplý, ale nebere ho, pátý má sice čas, ale protože teď přišel z posilky, je zmožen a nechce se mu hýbat, šestý pro jistotu taky nebere mobil a sedmý ani není v České Republice. Mám skutečně prima kamarády. Kolegové mě rovněž zbaběle opustili a jediné pozitivum v práci byl psytrance ve sluchátkách, kterýžto si ovšem můžu dopřát i doma (pakliže si vezmu sebou ty sluchátka). Šel jsem tedy domů. Doma mě ještě napadlo zavolat prvnímu v pořadí. Když jsem mu volal poprvé tvářil se, že by možná někam šel až se vrátí, ale nešel. Prý by to nestihl. Grrrr. Telefon jsem sice nezahryznul, ale málem letěl proti zdi.
Čuměním na 11 – 18 díl NGE, pojídajíce při tom dvě sáčkové polévky s čínskými nudlemi jsem strávil zbytek večera. Hmm.. jak romantické. Vlastně ani to NGE mě moc nenadchlo – v souborech jsou chyby, takže se čas od času prostě vytratí minuta děje, což má za následek někdy i několikaminutový skluz titlků, nemluvě o tom, že část jednoho dílu chybí úplně. Nakonec jsem došel k závěru, že anglicky snad umím natolik dobře, abych to zvládl i bez titulků. Omyl. Anglicky umím dost dobře na to abych byl schopný pochopit o čem je přibližně řeč, ale rozhodně ne dost na to abych pochopil co se děje. Ještě že je to tam nakreslené. Kdyby náhodou někdo měl Neon Genesis Evangelion na DVD a byl schopný a ochotný mi to půjčit, byl bych mu neskutečně vděčný.
Chvíli jsem si zkoušel číst Dunu (resp. Božského imperátora Duny), ale po dvou stránkach a třech probuzeních jsem toho nechal. Ráno mě jako obvykle probudili spolubydlící, kteří se úžasně bavil posloucháním té stupidní kraviny v rádiu (tuším Evropa 2), kde si ženské nechávají testovat své partnery na nevěru. Mě tohle ženská udělat, tak to je naposledy co se s ní v životě bavím.
Taky mě napadlo, jestli to má vůbec nějaký smysl lézt zase na výšku, kde stresující jsou už příjmačky, nemluvě o dalším studiu, které osobně považuju za dlouhodobý a velmi vydatný adrenalinový sport. A adrenalinové sporty ja nerad. Chjo…
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Ve sprše se dá dělat ledacos. Ano, samozřejmě v ní lze provozovat sex (když není s kým, tak i sám se sebou), ve sprše se dá zpívat, někdo se jen fádně myje, někdo si ji vychutnává a já jsem dneska ve sprše filozofoval.
Přemýšlel jsem nad slovy Jana Kellera z dnes už zmiňovaného a citovaného článku. Jan Keller říká, že dnešní svět je světem bílého muže, který se obává divočiny. Snaží se ji oplotit, zplanýrovat a zamřížovat vlastním umělým světem. V tomto světě má všechno vlastní řád, který je pouze trapnou a domýšlivou atrapou řádu divočiny. Všimli jste si toho, že celý svět je čím dál víc řízený, časovaný a odměřený? Přemýšlel jsem nad tím i mnohem hlouběji a myslím, že jsem to jako problém nejen pochopil, ale vyloženě „grokoval“ (kdo nezná, nechť si přečte Cizince v cizí zemi od R. A. Heinleina). Bohužel mám poněkud mizernou paměť a myšlenkový tok byl silný, takže už nejsem schopný své myšlenky snadno zrekonstruovat, ale zůstal z toho pocit, že rozumím podstatě. Stává se vám to taky? Mě v poslední době už moc ne, ale není to tak dávno kdy jsem takhle „grokoval“ hodně principů. Uvažoval jsem, že bych si pro podobné případy (a případy kdy jsem zhulený ;) koupil diktafon a myšlenky (a hlody) si zaznamenával.
Je jaro a tělo se patrně rozhodlo vyměnit kůži. Nedávno jsem si trošku připálil na slunku ruce, takže se mi teď na rukách loupe kůže v docela velkých pruzích. Ve sprše se ze sloupnuté kůže dělaly takové dlouhé hrudky. Brrr. Jako had.
Napadla mě taková blbost: když tu sloupnutou kůži sním jsem kanibal?
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Ve čtvrtek mě dokázal velmi zajímavým způsobem nasrat kolega. On je to teda „manažer“ oddělení, kde pracuju, ale sedíme všichni v jednom kanclu, takže je to kolega. Je to poměrně zajímavý člověk. Podle toho co jsem postřehl má vysokou školu, několikaletou praxi v oboru a spoustu zájmů. A taky „manažerské myšlení“ implikující jeho „manažerské rozhodování“. Jak v praxi vypadá takové manažerské myšlení?
Udělejte to teď, nejlíp před dvěma hodinama, úplně jedno jak, hlavně ať to co nejrychleji funguje (a to především mě, ostatním to určitě bude fungovat taky) a hlavně ať vývvoj pokud možno nic nestojí.
Z praxe je samozřejmě známo, že zkratkovitá, resp. rychlá řešení se obvykle po čase ukážou jako špatná řešení. Takže se bastlí, dobastluje, přibastluje, přiohýbá, upravuje, prasí a dále mrzačí už i tak prasácky napsaný kód. Když jsem napsal v podstatě kompletní část projektu vzpomněl si, že tam vlastně ještě má být zakomponována podpora pro více jazyků. Naštestí to neznamenalo přepsat celý stávající kód, jen nad ním strávit ještě cca další den. Což je pochopitelně dlouho. No ale zase abych na něm neviděl jen to zlé – odstiňuje nás programátory od (velmi zmatené) komunikace s (pomatenými) zákazníky, rozděluje práci (více méně rovnoměrně), dělá první testování výsledků a občas něco zařídí.
Nicméně ve čtvrtek mě opravdu nasral. Chvíli jsme se s kolegy bavili o programovacích jazycích, diskutovali o jejich použití a o podobných věcech. Přišlo nám to přirozené, protože už bylo půl osmé večer a všichni jsme byli v práci proto, že jsme ještě chtěli něco udělat, nebo jsme si jen prostě chtěli pročíst co je nového na síti. Asi hodinu před tím přišel do práce i tenhle kolega (asi taky ještě něco vyřizoval). Něco jsem upravoval a jedna část mi přišla zajimavá, tak mě ji napadlo přečíst kolegům. Vyměňujeme si takhle věty, texty, kusy kódu, obrázky linky a podobné věci, které nám přijdou zajímavé, nebo nějak vtipné. Nevím co se tomuhle člověku nelíbilo, ale začal cosi pyskovat o tom, že se mám starat o to aby to bylo hotové a ne o to jak je to napsané. A to neměl dělat.
Nejsem zrovna dvakrát průbojný člověk, ale taky si od nikoho (obvzláště pak ne od nějákého „manažera“, od kterého jsem zatim neviděl ani řádku kódu a neslyšel ani slovo uznání) nenechám rozkazovat nad čím si budu přemýšlet, o čem si budu číst, nebo o čem si budu vykládat s kolegou ergo po pracovní době! Nasral mě tak nebetyčně, že nebýt následného (byť poněkud mokrého a pozdního) výletu s kamarády za město, byl bych nasraný ještě druhý den v práci. Nasrání dosáhlo takového stupně, že jsem dokonce v šalině zazdil známého. Až dvě zastávky po tom co vystoupil mi došlo, že toho člověka znám. Grrr.
On je ten náš kolega místy vůbec zvláštní. Uprostřed pracovní doby se sebere a bez mrknutí oka se na dvě hodiny vypaří (někdo říkal, že chodí hrát squash), pokud po někom něco chce, zapomíná připojit aspoň pls, poděkování je mu rovněž věc neznámá a obecně lze pozorovat jeho narůstající jistotu, že mu kancelář, ve které sedíme patří a že mu vlastně tak trochu patří i celá firma (ačkoliv v ní dohromady nědělá déle než dva měsíce). Zkrátka mě (a podle toho co jsem se bavil s některými kolegy ne jen mě) přijde tak trochu arogantní. Zatím tomu nechávám volný průběh (což, jak se po časem určitě ukáže, je chyba), ale pamatuju si to. A doufám, že nejsem jediný kdo si to pamatuje.
Vím, ani já nejsem bez chyby. Nejsem zrovna nejrychlejší, což se snažím vyrovnávat kvalitou práce (asi to ale nemá význam, dneska se na kvalitu hraje asi jen výjmečně). I já jsem dost náladový (z vlastní zkušenosti), a ve všeobecnosti místy dost nepříjemný (a občas zřejmě i nepříjemně upřímný) člověk. Ano, vím to. Ale když něco chci tak poprosím, když něco dostanu tak poděkuju (neříkám, že vždy a všude… máti by mohla vyprávět ;), nesnažím se lidem vnutit svůj pohled na věc a slovo racionální má pro mě význam „smysluplný“, nikoliv „časově nejméně náročný“.
Což mi připomíná – četl jsem teď v nějákém cca 3 roky starém čísle časopisu Koktejl rozhovor se sociologem Janem Kellerem, který mimo jiné řekl toto:
Prošel jsem si pár manažerských příruček a vypsal si z nich to, co podle nich dělá člověka úspěšným v manažerských sítích. Je to krátkodobý horizont, těkavost bez trvalejších vazeb, snaha brát život jako sled epizod, které spolu příliš nesouvisejí. Je tu velký problém vypadat důvěryhodně, když kontrakty jsou krátkodobé a neví se, jestli partner příští hodinu nebude mít výhodnější kontrakt. Všechny tyhle vlastnosti úspěšného člověka sítí jsou stejné jako vlastnosti, které rakouský sociolog Roland Girtler popisuje na vídeňských bezdomovcích. Těkavost, neschopnost navázat trvalejší vazby, život jako sled epizod. Dnešní úspěšní lidé manažerských sítí mají stejné mentální vlastnosti jako bezdomovci, kteří žijí na okraji společnosti. To nebude náhoda.
Zajímavý je ale rozhodně celý článek a vřele doporuču si jej přečíst. Najde se v něm spousta dobrých myšlenek (které ovšem spousta lidí nemusí dobře snášet ;).
Opět utekl další týden, takže bych sem měl opět dát dalšího kluka. Nedávno jsem ukazoval svoji sbírku jedné holce. Zajímalo mě co si taková holka v mém věku myslí o typu kluků, kteří se mi líbi (jinými slovy co si myslí o mém vkusu). Zhodnotila je poměrně fatální větou: „Když oni jsou všichni takoví… strašně naleštění“. Jí se třeba líbí chlapi typu Antonio Banderas. Zrovna Banderas se teda docela líbí i mě, ale takové ty drsňáky zrovna moc rád nemám. Teď je otázka jestli je to dobře nebo špatně ;). Svoji sbírku jsem dával na posouzení i kamarádovi (hetero samozřejmě :). Ten ji pro změnu okomentoval „Když oni mi všichni přijdou takoví… stejní“. Hmm. Smůla – můj vkus prohrává 2:0. Najde se někdo komu se líbí moje sbírka? Možná je to taky tím, že si do sbírky jednotlivé fotky opravdu vybírám, takže v ní není všechno co se kde povaluje na síti.
Dnes to bude jedna z poněkud kontroverzních fotek. Nevím kolik je klukovi na fotce a doufám, že to nebude považováno za dětskou pornografii nebo tak něco. Přeci jen kluk na fotce vypadá dost mladě a odvaha mu rozhodně taky nechybí…
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (2)
Zas je tu ráno
a zas je tu večer,
takhle den po dni
to by jeden brečel.
Stejne jak před rokem,
stejně rok za rokem.
Všechno je napsáno,
večer a zas( )ráno.
Máme tam dokola
jak tam to chodí,
i byli tam, nebyli
jak se to hodí.
No to máte tak,
že když to tam vzali to.
Dopito, kopyto,
jé tu je nablito!
Zdroj: Prdel, řekněte prdel z alba Bouda (recenze)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Konečně jsem se dokopal k dodělání designu celého blogu. Docela jsem si s tím pohrál tak doufám, že se to aspoň líbí. Taky mě napadlo, že bych mohl zkusit přidat odkaz na tenhle blog na pár míst, takže jsem zkoumal jak se přidává odkaz do Googlu, Jyxa a do Seznamu. Vše je to velmi jednoduché, až na Seznam, kde si můžete vybrat do které kategorie vlastně chcete web zařadit a doplnit jej o hafo informací. Je zajímavé, že všechny vyhledávače nezaručujou, že skutečně web přidají, tak jsem zvědavý kdy si to tady jednotlivé crawlery zaindexují. Ale vzhledem k tomu, že nemám žádné logování přístupů tak se to zřejmě ani nedozvím :(
No, a zase je noc. Teda vlastně ráno. Zase jsem už proseděl v práci 14 hodin. No jo, ale co jiného mám taky dělat… Chtělo by to někoho na nějákou činnost. Nejlíp kluka (teda nevyhýbám se ani holkám, ale ty se obvykle špatně přesvědčujou k některým činnostem a kromě toho mě prostě něják neberou… ;). Ale kde ho krucinál nabrat? Přitom tohle město není zrovna malé a dokonce je tady prý jedna z největších koncentrací gayů vůbec. Buďto jsem neschopný, nebo jsem něco nepochopil. Možná, že přeci jen budu muset vylézt občas mezi lidi. Samotnému se mi ale nikam nechce a nemám nikoho koho bych přesvědčil aby se mnou šel balit kluky. Je to mizérie…
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
V neděli jsem si chtěl hrát s OpenVMS na tomhle serveru, bohužel mě napadlo začít se přehrabovat na serverech kluci.cz a 004.cz, z čehož vyšla tadyhle na boku ikonka na jejich podporu, ale k OpenVMSu jsem se už nedostal. Škoda.
Opravdu by mě zajímalo, kde berou ty prima fotky, které se jim tam (hlavně na kluci.cz) rotujou. Některé znám a mám taky, ale zbytek jsem viděl poprvé v životě a chci je taky :)
BTW: Při prolézání internetu jsem mimo jiné narazil na zajimavý web animewallpapers.com, kde se mimo jiné dají najít i pozadí s tématikou NGE. Pěkné, pěkné…
Včera večer jsem se byl konečně podívat na Tróju. Sice mi občas zpracování přišlo trošku moc americké a předvídatelné (což ovšem lze vysvětlit tím, že příběh o Trojské válce znám), ale jako celek je to film poměrně dobrý (možná taky kvůli Bradu Pittovi ;) Místy se ovšem děj redukuje na one-man show v podání Achilla (vzkaz pro překladatele čekých titulků – v češtině pro Achilla už pojmenování máme, řikáme mu Achilles, nikoliv Achilleus) a původně hlavní postava Odysseus, je je zredukován na (pro děj podstatné) štěky… No co se dá dělat. Ještě jedna věc mě napadla: netrvala náhodou Trojská válka 7 let? Autoři scénáře z ní totiž udělali bojůvku na 14 dní.
Ale těch chlapů… jů, tam vám bylo krásných chlapů. A občas někteří i skoro nazí… no nic.
Tak trochu (ale opravdu jen trochu ;) mě trápí jedna drobnost – sice si tu píšu weblog, ale je to celé celkem k ničemu, neboť jak to tak vypadá, nikdo ho nečte a pokud ano, tak nikdo nemá potřebu se k ničemu vyjadřovat. Asi tuším kde je chyba, ale nenapadá mě rozumný způsob jak ji napravit. Tak například se tady ještě neobjevil kamarád Google. Stejně tak pochybuju, že se tu někdy objeví Jyxo a tudíž to tady zůstane utopené za jediným odkazem, na který stejně nikdo nikdy neklikne :( Jistou možností je komentovat dění na jiných blozích a přidávat tam URL na svůj web, ale to bych musel mít čas ty blogy pročítat, a ještě nad nimi diskutovat…
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Vykládal jsem včera kamarádovi jeden (prý) už hodně provařený huličský vtip:
Stojí takhle chlápek na balkóně a hulí. Z ničeho nic přeletí po obloze žlutá koule. Chlápek se nad tím zamyslí, a vědom si starého pravidla „zahulíme uvidíme“ nabije a zahulí znova. Po obloze zase přeletí žlutá koule. Chlápek nad tím, zase nějákou dobu popřemýšlí a znova nabije a zahulí. Po obloze zase přeletí žlutá koule. Chvíli nad tím přemýšlí, když tu se mu za zády objeví manželka řka: „Franto, pojď už domů. Už jseš na tom balkóně tři dny“.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Už toho hulení začíná být trochu privela. Včera už to byl pátý den, co jsem hulil v kuse, takže dnes už hulit nebudu. Doufám, že to takhle vydží aspoň do středy. Cítím, že když je to příliš často, tak to není taková sranda, jako když člověk zahulí jednou za týden.
BTW: tohle je první blog z domova. Všechny předchozí byly z práce. Je až s podivem, že si v práci nekdo nevšiml, že si píšu blog (aspoň tomu pevně věřím ;).
Mobilní operátor je hodný, že mi zase povolil služby. Je pravda, že faktury bych jim mohl platit včas, ale když já na to nemám čas… ;) Přijedu domů a co nevidím – další účet. Kurva. Ty svině tady někde musí mít hnízdo. Ale tentokrát za internet (abych byl přesný – za připojení k internetu). Sice doma internet používám cca třikrát za měsíc, ale platím plnou pálku. Je fakt, že většinou ho využívá matka, která ovšem se na placení nepodílí. Půl litru měsíčně za datově neomezenou linku jí příjde moc a chtěla by linku počítanou… Je ta ženská normální? Neříkám, že ta linka je něják extra rychlá, ale 64kbps (přes den) /256kbps (v noci) se za ty love jen tak po ulici neválí. Takže si to táhnu celé sám. Ještěže nemám na privátě připojení na internet, to by šel desátek výplaty jen do kapsy ISP. Třeba se to časem srovná.
Což mi připomíná, že jsem nedávno někde četl, že Japoncům už 100Mbps linky domů nestačí a tak si začali pořizovat domů optiku. Občas silně lituju, že jsem se nenarodil jako roztomilý černovlasý Japončík s IQ 150 (ovšem opět gay ;). Mohl jsem teď mít doma optiku a vyměňovat si s kamarádama gay pečko rychlostí světla, věčně nadávat na pomalé připojení serverů a občas si užít nějákou srandu s evakuaci školy při zemětřesení. A taky bych se mohl dívat na NGE v originále bez titulků a plně se vžít do Shinjiho. Jaj!
Jenže jsem se narodil jako obyčejnej kluk v nudné, nyní už postkomunistické a hluboce „kapitalistické“, střední Evropě, kde si všichni hrají na veliké byznysmeny, když mají negarantovanou 100Mbps linku do internetu, tváří se jako by jim tím pádem patřil celý internet a neví co za připojení chtít (Tímto anonymně zdravím svého ISP a přeju mu i nadále rozumné ceny ;)
Vůbec mě Japonsko fascinuje jako celek (to že tam někteří mají gigabit domů beru jen jako jeden z kladů). Fascinuje mě i naprosto odlišná mentalita, kultura, historie, zvyky… a dokonce i tradice (ačkoliv si jinak tradicí nijak zvlášť necením). Asi se budu muset Japonsku věnovat trochu víc. Třeba se dokonce přesvědčím najít si na to čas. Třeba…
Zítra bude zase pondělí, takže bych měl uvést další fotku ze sbírky, ale udělám to už dnes. V práci je to „poněkud riskantní“ i přesto, že mě dva kolegové už odhalili (nebo možná právě proto). Dneska je to IMHO velmi dobrá fotka. Za povšimnutí stojí hlavně pěkné ploché břicho ;) Nemůžu se zbavit pocitu, že ta fotka je focená pro nějákou reklamu… každopádně – enjoy it!
Což mi opět připomná – včera jsem seděl v hospodě a jak už to v takových hospodách bývá, visely tam na zdi různé reklamy na chlast. Mezi nima visela i jedna fotka, která mě silně znervózňovala. Tuším, že to byla reklama na Absolut Vodku. Je taková chladná, ale mě teda rozehřála – hodně pěkný chlap s velmi dobrým tělem, sedící v boxerkách na nábytku z ledu myslím rozehřeje většinu gayů :) Jestli je ten led opravdový (a ten chlap taky), tak si docela užil ;) Jestli ten plakát někde seženu jako obrázek tak ho sem postnu.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Zase mě jednou někdo ukecal na kino. Buď Tróju (jsou tam samí pěkní a velmi fikaně oblečení chlapi), nebo Den po té. Protože jsem ještě před tím hulil, a Tróju tudíž nestíhal, šli jsme na druhý film.
Je dobře, že jsem se (docela solidně) zhulil, jinak bych se nudil asi podobně, jako na Umučení Krista (ačkoliv uznávám, že Umučení Krista je pičovina podstatně těžšího kalibru). Snímek by byl zajimavý jen za předpokladu, že by to byla parodie na katastrofické filmy, ale jako katastrofický film to působilo silně komicky. Nevím, kdo to natočil a odmítám to zjišťovat, ale ten člověk má hvězdnatou a pruhovanou snad i prdel. Jinými slovy – Den po té, je imbecilní americká rádobykatastroficka krávovina, kterou (jak kamarád vtipně poznamenal) ani neuměli pořádně pojmenovat, neboť podle názvu bych spíše čekal (a nedočkal se), že to bude o následcích katastrofy. Jako obvykle autorovi naprosto chybí jakýkoliv pojem o fyzice a o reálnosti některých jevů (obrovský zamrzlý tanker projíždějící středem ulice v New Yorku, je podobně pravděpodobný jako zamrzlá mořská vlna v nejvyšším bodě), ale za to mu nechybí pojem o tom, co dělá americký film americkým filmem, tj.
Vše završil brutálně americký úsměv hlavního hrdiny nad zaplaveným a zamrzlým New Yorkem, který následně rozesmál i všechny ostatní a podobně uhozený projev prezidenta USA (ačkoliv po tom, co ukazuje Bush už může být jen máloco uhozenějšího).
Zkrátka a dobře, jsou-li vám stokoruna a váš čas milý, nechoďte na to a místo to si zajeděte třeba do čajovny. Budete z toho mít podstatně hodnotnější zážitek.
Už dlouho jsem se neprobudil jako dneska. Takový sexuální apetit jsem nezažil snad půl roku (jinými slovy jsem byl nadržený jak sáňky v létě). Absolutně netuším proč. Možná se mi něco hezkého zdálo, možná mi někdo nasypal do hrnku s vodou nadrcenou viagru (nebo nějáké afrodisiakum), nebo má ta ganja nejáké afrodisiakální účinky, každopádně jak se postupně ukazuje, jedno „ulevení“ ráno nemělo očekávný účinek. Asi si budu muset vážně sehnat někoho na provozování sexu – sám si už přestávám stačit…
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Byl jsem odhalen! Neuvěřitelné! Kolega v práci mi jen tak mimochodem řekl, že ví, že jsem gay. Jak na to krucinálfagothimlhergotdonrvetr pacholek jeden přišel? A než jsem ho stihl zastavit, vytroubil to druhému kolegovi, což mě ovšem až tak nemrzí, neb mi tím patrně ušetřil horkou chvilku. Doufám, že to už nikomu dalšímu nevytroubí, nebo ho budu muset osobně znásilnit ;). No co už. Stalo se a zpátky už to nejde, ale trochu mě to mrzí. Mám totiž zkušenost, že lidi, kteří to o mě ví se se mnou potom baví jinak, chápou věci jinak, a říkají spoustu věcí jinak. Stejně tak i já se k nim chovám (podvědomě) jinak. To co bylo dřív kamarádství (nebo taky přátelství – v původním slova smyslu) najednou chápou lidi odlišně a vidí v tom sexuální podtext. Nebo to tak možná vidím já, těžko říct, každopádně je to změna ve vnímání lidí :(.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
To sem se ti takhle jednou zhulil jak dobytek a šel jsem na záchod. Dojdu na záchod, sednu si, vyprdnu se, u toho tak přemýšlím o ptákovinách, utřu si zadek a chci jít pryč. Akorát jsem na tom 1×1,5 metrovém záchodě nemohl najít dveře.
To je dobrý. Představ si, že by jsi došel na záchod, vychcal si se, pak se otočil a zjistil, že je tam mísa.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Včerejší den byl vůbec strašně divný. Ráno mě neprobudil mobil, takže mi ujel vlak. Šel jsem na autobus – ten mi ujel před nosem. Večer mi pro změnu ujela tramvaj. Naštěstí jel za chvíli autobus (a kdyby jeden – hned dva). Doma všechno spalo. Tedy skoro všechno. Spolubydlič ve vedlejší místnosti měl doma (rozumněj v posteli) nastěhovanou dámskou návštěvu. No co, ať si taky užijou.
Jak často vás budí zvuky jako „Áh… hmm… uh…“ a podobně? Mě dneska ráno. Když si k tomu ještě představíte proč někdo takové zvuky vydává, máte najednou dobrý důvod válet se v posteli o půl hodiny déle ;) Na druhou stranu je to takové trochu trapné, když se to ozývá z vedlejšího pokoje, do kterého se nedají pořádně zavřít dveře. Připadalo mi to jako bych se díval na péčko, jen mi někdo vypnul obraz. Ještě že tak :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)