…jest věda zajímavá a z mého sledování toplistu vyplývá jedno – návštěvnost toho blogu věru není vysoká. Asi nepíšu zajímavě, nebo píšu kraviny, nebo píšu o kravinách (jako koneckonců většina blogerů). V podstatě pravidelně se zde vyskytují dvě IP adresy, reprezentované doménovými jmény. O jednom z nich jsem si naprosto jist, že je to Lojza. Kdo sem ovšem chodí z justice.cz nevím (a tímto ho srdečně zdravím :). Poměrně zajímavé bylo sledovat, když Kombajn dal na svůj blog odkaz na tento blog, jak prudce stoupla následně ne už tak prudce klesala návštěvnost.
O návštěvnost jako takovou mi něják zvlášť nejde, jen kdyby do těch komentářů občas někdo něco napsal…
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (2)
Včera jsem slíbil kluka, ale nenašel jsem žádné vhodné časové okno ho sem plácnout, proto ho sem dávám až dnes. Tentokrát to bude poměrně známý kluk, jménem Aaron (ale nevím jak příjmením, beztak je to jen umělecký pseudonym). Mám ho i v několika dalších exemplářích, ale tenhle jsem měl první. I když je docela pěkně narostlý (ačkoliv je otázka nakolik mu v tomhle růstu pomohly steroidy), není mým favoritem. Přeci jen je narostlý „až moc“.
Včera večer jsem byl v kině na Spidermanovi 2. Na film jsem původně ani jít nechtěl, neb mě Spiderman nikdy neoslovil ani jako komiks, ani jako postava a navíc jsem neviděl 1. díl, tak proč chodit na druhý. Možná to, že jsem neviděl první díl ovlivnilo moje hodnocení, ale místy mi děj tak trochu nedával smysl.
Vůbec je to divný film. Má snahu mít svou atmosféru, ale těžce se mu to nedaří (co do atmosféry na Batmana prostě nemá), obsahuje spousty scén, které se točí kolem (rádobyšíleného) vědce a vědy vůbec, ale tak příšerně trapným, povrchním a myšlenky degradujícím způsobem, že se tomu už ani nedalo smát. Aby to nebylo málo je v jednom místě trapný monolog senilní babky vysvětlující hlavnímu hrdninovi, proč by se měl Spiderman vrátit, ze kterého patos ukapává po litrech a jediné co chybí k dokonalosti této scény je americká hymna jako zvukové podmalování a povlávající americká vlajka v pozadí (na druhou stranu je to vhodné místo na odskočení si na záchod). Podobně trapných scén je ve filmu povícero.
Myslím, že je to jeden ze slabších filmových kousků, které jsem za posledního půl roku viděl. Na druhou stranu ale musím uznat, že jsem se aspoň tři hodiny nenudil jako tomu bylo v případě Umučení Krista. Spiderman 2 má totiž hodiny jen dvě.
Snad jediným pozitivem je herec Tobey Maguire, který mě ovšem hereckým výkonem nijak zvlášť neoslovil, za to má aspoň pěkné tělo :).
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Víkend. Magické to slovo. V poslední době jsou mé víkendy poněkud nudné. Zdá se, že se z toho začíná stávat tradice, což mě ovšem vůbec netěší.
V pátek jsem s Lojzou obligátně zahulil poměrně dobrý haš, ale v zhledem k tomu že na Severní moravě bylo ten večer chladno, nedostal mě ani tenhle dobrý haš do příliš extatické nálady. Proto jsem se rozhodl nějákou dobu nehulit.
V sobotu jsem se probral někdy kolem poledne pořád mírně sešrotovaný. Zavolal jsem Pepovi, ale dozvěděl jsem se, že je jeho číslo mimo provoz, což je poměrně zvláštní na člověka, který je na mobilu pracovně závislý a kterému server posílá co chvíli zprávy o tom co se kde šustne. Doma Pepa taky nebyl. Zahrabal jsem se tedy domů a jal se prohrabávati se webem a číst články na které jsem za poslední měsíc a půl neměl čas. Část času ztrávila i televize.
Večer jsem opět vypadl do čajovny s Lojzou. Po vodárně jsem našel dost odvahy udělat jeho psychologický rozbor a důrazně mu naznačit, že by se sebou a svým životem měl něco dělat. Sice doteď nechápu proč jsem mu to vlastně říkal, ale je to kamarád, tak doufám, že až se příště potkáme mě nezakousne, ev. nepošle do prdele. Domů jsem se vrátil asi v jednu ráno. Málem jsem při tom zmoknul a ačkoliv bydlím od čajovny cca 20 metrů prošel jsem při návratu trasu odhadem 4 – 5 kilometrů.
Neděle byla ještě nudnější než pátek a sobota dohromady. Pepa pořád nebyl doma a tak jsem si udělal tzv. „vyčkávací cyklus“ polem, loukou a lesem kolem řeky. K pepovu domu jsem se vrátil akorát v okamžiku, kdy se vracel z výletu. Pokecali jsme zatímco si dělal večeři a já jsem následně odtrajdal domů. Doma na mě padla nevídanaá únava a v jedenáct večer jsem byl vytuhlý a dnes ráno jsem i přes krásných sedm hodin spánku (z neděle na pondělí nespávám víc jak 3 – 4 hodiny) ve stavu „out of order“ ačkoliv vlatně není z čeho. Stárnu snad?
Je zde jistá naděje, že přístí víkend bude záživnější, ale to závisí na tolika proměnných a nepředpovídatelných faktorech, že tomu moc velkou šanci nedávám. Měl by ještě přijít kluk, ale toho dodám až za chvíli ve zvlášť příspěvku.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Včerejší den se od těch přechozích lišil snad jen datem a hustotou vzduchu spolehlivě zvyšovanou horkem. Mám sice (proti všem očekáváním :) teplo rád, ale čeho je moc, toho je moc. Když sedíte v místnosti, kde klimatizace už od rána hučí a rtuť (resp. líh, ačkoliv vlastně máme digitální teploměr) v teploměru pomalu ale vytrvale stoupá, je s největší pravděpodobností někde chyba. Buďto nefunguje klimatizace jak má, nebo je horko už nezvladatelné, nebo špatně funguje teploměr. V mém případě šlo zřejmě o kombinaci prvních dvou variant. Jediná „zajimavá“ událost včerejšího dne bylo focení našeho programátorského týmu (po jednom kusu na fotku), které mi sice nikdo nebyl schopen rozumně vysvětlit, ale moje fotky už se válejí i jinde, tak proč by se nemohly válet na kolegově disku. Osobně si ale myslím, že si nás fotil kvůli snadnější identifikaci, kdyby někdo z nás něco šlohnul, nebo měl podobně ztřeštěný nápad. Mé paranoidní alter ego se nezapře :). Ale dost už upocených vzpomínek na včerejší pracovní dobu.
Večer jsem zavolal Procházkovi, jestli dneska něco dělá. Proti všem očekáváním byl ve městě a neměl co dělat. Hmm… tolik štěstí najednou. Po večeři u ťamanců (netuší někdo co jsou slova jako „tataka“, nebo „kuecí“?) jsem se tedy za ním vydal na kolej. Na koleji jsem obhlídnul nějákého maníka chystajícího se do sprchy (krucinálfagothimlhergotdonrvert kde ti chlapi chodí na ty těla? Taky bych si jedno takové pořídil…) a následně jsme vyrazili na večerní procházku někam za město. Během chvíle ovšem Procházku napadla geniální myšlenka to otočit a zajít do čajovny na vodní dýmku.
V první (bližší) čajovně měli z nevysvětlitelných důvodů hraničících s pojmy jako „spiknutí“, nebo „UFO“ zavřeno. Ještě že je tohle město dost velké na to, aby se do něj čajoven vlezlo povícero. V druhé čajovně za chvíli zavírali. Obsluhující slečna se nás ptala co to bude, na což jí Procházka poměrně suveréně odpověděl „Višňová vodárna.“. Slečna se z toho chvíli vzpamatovávala a dívajíce se na nás jako na úplné voly poznamenala: „Ale my za chvíli zavíráme“. Procházkovo „To nevadí, to my zvládnem“ ji ovšem uzemnilo natolik, že okamžitě začala chystat vodní dýmku. Já jsem ji pouze poprosil o něco na pití.
Po cca 5 minutách nám dorazila rozjetá vodní dýmka. Přátelé, něco takového jsem ještě nezažil! Bafali jsme na dva takty a místnost se pomalu plnila těžkým, voňavým kouřem. Po třetím sfouknutí mi trochu začala motat hlava, neklamný to příznak toho, že kouř začal působit. Trochu jsme u toho stihali konverzovat, ale byla to spíš jedna věta za minutu, než plynulá konverzace. Pak dýmka trochu zeslábla a když už ji nepomáhaly ani kouzla s uhlíkem, oficiálně jsme ji prohlásili za vykouřenou a zvedli se k odchodu. Výsledný čas: něco kolem 30 minut (ale neodcházeli jsme posleni :). Je pravda, že potom mi chodník připadal místy dost úzký, ale na Procházku to zřejmě nemělo až tak silný dopad, takže v případě nouze mě měl kdo odnest/odvést/jinak dopravit domů.
V nedalekém parku se můj stav zlepšil takže jsem přistoupil k druhému bodu večera – hulení. Nabil jsem, zahulil, Procházka si taky potáhl a zbytek už jsem dojel sám. Další má trochu jasnější vzpomnínka se týká až postele na privátě a to co se dělo mezi tím si pamatuju opravdu jen matně.
Dneska jedu domů a vypadá to na další hezký stávek. Lojza se těší až přijedu domů, protože konečně bude mít s kým zahulit. Maminko já už nééchcíí!
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Před chvílí jsem vlezl na Lidovky a našel jsem tam článek o tom, jak se prezidentu Bushovi daří při plánování oficiálního prodeje zbraní Iráku. Nejříve je tam hledá jako magor, vymyslí kvůli tomu velikou válku, ve které chcípnou stovky, ne-li tisíce lidí, a když tam žádné zbraně nenajde tak je tam aspoň prodá. Tomu říkám obchodník! Jenže se ukazuje, že je katastrofa, když obchodník stojí v čele státu. V případě Ameriky je to globální katastrofa, jejíž dozvuky si budeme užívat ještě řadu let.
K článku je hezká Bushova fotka, výrazem přímo říkající: „Podívejte se jak krásně jsem se dneska vysral!“. Nebo si spíš říká „Podívejte se jak krásně jsem s nimi vysral!“? Nevím. To ať si laskavý čtenář odvodí sám, každopádně doufám, že tenhle idiot už dlouho světovou politiku ovlivňovat nebude. Snad američani při prezidentských volbách ukážou, že jim někde mezi kusy tuku zbyl ještě i kousek mozku, který nezapomněli používat.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Všiml jsem si zajímavé věci – při přidávání komentářů se komentáře jakoby na oko nepřidají. Je to způsobeno tímhle blogovacím systémem, a až budu mít chvilku čas tak s tím trochu zaexperimentuju. Každopádně pokud se stane, že přidáte komentář a on se jako by nepřidá, tak stačí reload a mělo by být všechno v pořádku.
Taky jsem si všiml, že poslední komentáře se generujou jen na povel a ještě špatně. Buďto je chyba někde v skriptu, který stránku generuje, nebo je špatně šablona. Zatím prosím tyto technické obtíže ignorujte, budou vyřešeny ASAP.
Děkuji za pozornost.
Konec hlášení.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Ano mám výpadek jako kráva. Celý týden a nějáké drobné se mám totiž ukrutně dobře (samozřejmě, že nemám, ale něčím vás hned po ránu nasrat musím, no ne?) a tak jsem si ani nevzpomněl si tadydle deníčku blogovitému postěžovat.
Minulý týden se dělo strášně moc věcí… jenže já si z nich pamatuju jen máloco. Tak například si vůbec nepamatuju co se dělo v pondělí, ale nejspíš jsem měl dost práce. Áá už to mám, v pondělí večer jsem sehnal dva (no považte cele dva!) kamarády a šli jsme na večeři do hospody. Dal jsem si nějáký móc dobrý steak (pro neanglofonní – stejk) a nakonec dohulil (samozřejmě za vydatné pomoci kámoše) zbytek hašiše a dvě cigarety. Hašiš byl prima, z cigaret si toho už moc nepamatuju. Hmm… ještě že nekouřím :).
V úterý jsem byl zřejmě značně vymáznutý, neboť pondělní hulení mě opravdu dostalo. Co jsem dělal večer si ani za zlaté tele nemůžu vzpomenout, ale určitě to bylo něco příjemného.
Středa byla taky, ale co v ní? Á už to mám! Středa byla (proti všem očekáváním) jedním z nejzajimavějších dnů minulého týdne… možná i posledního půl roku… možná i posleních několika let. Proč? Tak se hezky posaďte a já vám to povykládám.
K večeru jsem zavolal kámošovi (říkejme mu třeba Procházka – stejně už mě opakování slov „známý“, „kámoš“ a „kolega“ začíná pěkně srát – připadám si jak pětileté dítě se slovní zásobou omezenou na 100 slov), jestli nemá chvíli čas, že bysme mohli něco podniknout nebo tak něco. Vyklubal se z toho poměrně originální nápad jít sfouknout vodárnu do čajovny. V čajovně jsme jako obvykle pokecali o všem co nás napadlo a snažili si vzpomenout co nás ještě nenapadlo. Když už jsem přestával úplně jasně vnímat, na chvíli jsme zmlkli a poslouchali co se děje okolo. Po vyslechnutí cca 5 minut cizího rozhovoru (já vím, že se to nedělá, ale nás to opravdu bavilo :), se Procházka krátce zamyslel a říká „Z toho je jasně vidět, jaká sorta lidí sem chodí – buďto pařani dračáku, nebo maníci od komplů.“. Myslím, že se trefil. Já i on jsme dračák hráli a oba se rýpeme v počítačích (já víc, on míň, ale oba už dlouho).
Pokud náhodu nevíte co je to dračák, pak vězte, že je to Dračí Doupě, což je hra ve stylu AD&D, ale české provenience vydávaná společností Altar.
Po poměrně dlouhé procházce k němu domů, jsme šli trochu kratší procházku ke mně domů. Zběžně jsme zkoukli Resident Evil, načež Procházka prohlásil, že je unavený a jde spát. Už se známe dlouho a povídáme si o lecčemz, takže vím, že mu není proti srsti vyspat se s klukem. Po chvíli jsme se dostali i k tomu. Jen letmo, ale stejně to bylo hódně dobré. Sice jsem se pak nemohl cca hodinu usnout, ale to vůbec nevadilo. Ráno už na nic nebyl čas, ale doufám, že se zase poštěstí. Dalo to slovu „sex“ nový rozměr ;) Mimochodem, jsem se dozvěděl, že mám i celkem pěkné tělo. Ale hleďme!
Čtvrtek se odbyl v rychlosti a trochu víc jsem si užil až večer strávený, tentokrát v přítomnosti jiného kámoše (říkejme mu třeba Riki – to se mu určitě bude líbit ;). Dali jsme si večeři a u toho probrali kde co. Vzhledem k tomu, že jsme byli trochu dál z města jsme při dlouhé procházce zpět rozebrali co se dalo mimo jiné i včerejší zážitky). Domů jsem dorazil asi ve dvě ráno.
Pátek stejně jako sobota nebyl příliš zajímavý. V sobotu se mi večer akorát podařilo zase zahulit (vida, bez hulení jsem to vydržel celých 5 dnů) a zhulenej stáhnout s dalším kámošem (říkejme mu třeba Lojza) vodárnu. Přítomen byl i Procházka se svojí slečnou (nikdo netvrdí, že je gay ;) což bylo poměrně zvláštní, ale dalo se to vydržet. V neděli jsem s úplně jiným kámošem (tentokrát to bude Pepa) vyrazil na nedaleký kopec (jen pro doplnění – od pátku jsem byl doma na Severní Moravě). S Pepou jsme rozebrali jako obvykle fotky, auta, metafyziku, muziku a psy a po cestě z kopce zahulili. V životě by mě nenapadlo, že tak malá trocha hulení mě dokáže tak spolehlivě odrovnat na několik hodin. BTW: Pepa přišel s originálním receptem na špagety s česnekem:
To se vezmou špagety a uvaří se. Mezi tím co vaříte špagety se oloupe hlavička česneku (nikoliv jeden stroužek, ale celá hlavička) na osobu a v oleji se na pánvi lehce osmahne do světle hněda. Pak se přidá trochu chilli a spousta petrželky. Nakonec se přidají špagety a zase petrželka, no a pak už jen stačí sníst.
Vypadá to jako neškodně jednoduchý recept, ale v našem stavu se to změnilo na hodinovou eskapádu po kuchyni spojenou s úžasnou zábavou při loupání česneku (kdo nezkoušel zhulenej loupat česnek nepochopí…), odlepování špaget od hrnce a následného opatrného pojídání špaget, neboť česnek v kombinaci s chilli je celkem ostrá kombinace. Ale dobré. Pro jistotu jsme to zašli zajíst do hospody pizzou ;)
Na tomto místě vyprávění mých uvěřitelných i méně uvěřitelných příběhu z mého života za poslední týden nastal týden nový. A jak se na takový nový týden sluší a patří (alespoň na tomto blogu), bude nový kluk. Tentokrát je to fotka spíše na způsob aktu. Kluk mě připadá dost mladý, ačkoliv tělo má už velmi hezké. Škoda, že se nikde nepovalují další fotky. Určitě by byly zajimavé.
Pondělí – nuda jako obvykle, jen v mém případě vylepšená fiaskem při pokusu přestěhovat se (pokud možno legálně) na vysokoškolské koleje. Není problém se ubytovat, problém je, že se mi Procházka zapomněl pozeptat na ceny pro nestudenty. Určitě uznáte, že dávat 3 600 za pokoj je krapet moc i na tak střeleného člověka jako já. Dobrá tedy, na koleji zatím bydlet nebudu. Večer jsme šli s Rikim, kámoškou (říkejme jí Dlouhovlasá) a ještě jedním kámošem (třeba Honzík) na výlet do lesů kolem města. Nejvíc mě pobavila Dlouhovlasá, která nás zavedla do trochu temnějšího lesa se pořád ptala „A bojíte se aspoň trochu“ a my jsme ji s ledovým klidem odpovídali ne. Pak mě ovšem napadlo z ničeho nic říct „Blarewitch“ a Dlouhovlasá z toho málem klepla pepka :) Jsem svině a občas mi to jde.
Včerejší večer jsem opět strávil v přítomnosti Procházky. Vylezli jsme na Špilas, zahulili, poseděli, pokecali, zahulili, poseděli, poleželi (on se trochu i vyspal) a zase pomalu šli domů. V pondělí, se na privátě ukázal spolubydlič i se svou ženštinou. Včera přišli až jsem usínal (a že se po tom hulení usínalo dobře), takže jsem je ani nezaregistroval a dnes ráno už na privátě taky nebyli. Což my připomíná, že bych měl zaplatit nájem na tenhle měsíc, nebo tam už taky dlouho nebudu.
Šmankote já jsem zase ukecanej jak stará Blažková. Třeba už začnu zase psát častěji a kratší spoty.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (4)
I pátek se v celku vydařil. Ač to ještě ve tři odpoledne vypadalo, že večer strávím sám a sám jak zajíček v noře, nakonec se přeci jen pařilo. Ale ve velkém stylu. Na IRCu se ozval jeden mírněznačně excentrický známý s nápadem jít někam chlastat. Vzhledem k tomu, že on chlastá pořád (evidentně to na něm nezanechává patrné stopy opotřebení) a tudíž má tuto disciplínu řádně zvládnutou, došel jsem k závěru, že bych se zase mohl něco přiučit. První hospoda do které jsme zapadli byla trochu nobl bar s (na můj vkus) příliš hlučnou hudbou. Obsluhující čišník za náma přišel a začal s náma rozebírat problémy s instalací X Window System pod NetBSD.
Pak se naše eskadra zatím čítající dva lidi rozšířila na 3 lidi a změnila místo působení, kde se po chvíli připojilo další piva lačné individuum. Mě samořejmě tlačil prázdný žaludek a v mezičase nabobtnalá peněženka, což se projevilo dvěma beersonama (alias pivy), večeří a na chuť šopským salátem. Druhou knajpu o půl noci zavírali. I vydali jsme se tedy na rozjezd. Na mostě napadlo excentrického známého se vymočit. Z betonového zábradlí jsem uprostřed města o půl noci ještě nemočil. V draku to byla sranda, střízlivého by mě ani nenapadlo na to zábradlí vylézt, natožpak se po něm procházet, či snad dokonce konat potřebu. Někde po cestě se nám excentrik stratil, takže jsme zůstali jen já, kámoška a značně zkalený známý.
Po cestě domů mě napadlo projít se parkem. To se ukázalo jako pro zbytek noci osudové rozhodnutí. Kámoše totiž napadlo zajít do blízké putyky, která měla kupodivu stále ještě otevřeno a našel tam další tři individua (rovněž počítačového rázu), kteří se k nám připojili a po té, co jsme v přilehlém parku zahulili jsme všichni (kolik nás sakra jenom bylo?) vylezli na strom a vyměňovali si velmi nedůležité informace. Jeden chtěl ke kámošce na kokino, druhý nás bavil vykládáním co ho zrovna napadlo, třetí to občas okořenil, čtvrtý radši nic neříkal, já jsem se zvládal jen držet stromu a smát a kámoška to pozorovala a zřejmě se taky dobře bavila. Nakonec se jelo „na kokino“. Popíjeli jsme čaj, kecali, poslouchali muziku a vůbec dělali samé relativně normální věci.
Někdy o půl páté ráno došla většina k závěru, že už toho bylo dost a že teda pojedeme jako domů. Tak akorát jsme došli na bus. V busu mě napadla další geniální myšlenka – jít se podívat na východ slunce na můj oblíbený kopec se starožitností uprostřed města (ti kdož znají jihomoravskou metropoli jistě tuší, že se jí říká „Špilas“. Kupodivu všichni (teď už pouze dva, nepočítám-li sebe) byli pro. Na kopci jsme zase nainhalovali THC a čekali na úsvit. Slunko ale lezlo neochotně, což nás po třičtvrtě hodině čekání přestalo bavit, tak jsme to sebrali a vydali se domů. Doma jsem se dokázal už pouze svléct a upadnout do bezvědomí.
První pokus o vstání z postele jsem učinil někdy kolem druhé odpoledne, ale bezůspěšně. Druhý pokus o hodinu později ale i tak jsem na sraz ve čtyři přišel asi s patnáctiminutovým spožděním. Šli jsme do čajovny. Kámoš byl v čajovně vlbec poprvé a jak už to tak bývá byl z toho trochu vedle, ale časem si zvyknul, a tak jsme za klidného popíjení čaje a pokuřování vodní dýmky probírali co koho zrovna napadlo. Mimo jiné to, že chodí do posilky o čemž už delší dobu taky uvažuju, ale sám na to (jako konec konců na všechno) nemám odvahu, nemluvě o tom, že jsem zatím nenarazil na nikoho kdo by aspoň trochu věděl co a jak. Domluvili jsme se tedy na zítřek (tj. pondělí). Jen mě teď napadá, že to možná nebyl tak úplně dobrý nápad, protože bych měl v brzké době dořešit bydlení, nebo zaplatit nájem na další měsíc. Uvidím jak se zítra domluvím.
Po čajovně (někdy kolem sedmé hodiny večer) už byli oba dva (byla tam totiž i kámoška) dost unavení, takže jsme jeli domů. Jenže co sám doma. Nakonec mě napadlo chvíli hrát Delta Force: Land Warior. Po dvacáte osmé je to už ale nuda, takže jsem zamířil do adresáře s filmy a čistě z legrace se podíval na Star Wars. Ze Star Wars jsem už ale zřejmě vyrostl, nebo si to dobře pamatuju – prostě nuda. Pak jsem si vzpomněl, že vlastně ještě nemám dokůkané NGE. Jak se ukázalo, u některých dílů se zase předbíhaly titulky, jeden díl byl jen z půlky a jeden díl byl poškozený úplně (a zrovna ty, které asi mohly být opravdu zajímavé). Posledních několik dílů bylo v původním znění s anglickými titulky (české pro jistotu nebyly vůbec). Titulky ale byly naštěstí přimo ve filmu, takže jsem si mohl delší věty v klidu zastavovat a pročítat. Ačkoliv se mi NGE líbilo už od začátku, proti posledním 6ti dílům je zbytek seriálu slaboučký odvar. Sice se občas bojuje, ale je to hlavně o psychologii, filozofii a podobných věcech. V praxi to znamená, že mezi naprosto zásadními myšlenkovými pochody hlavních hrdinů občas neco exploduje, zřítí, nebo je zbořeno, nebo zničeno, ale to jen tak aby řeč nestála. V podsledních dvou dílech je rozebrána Shinjiho osobnost a to místy dost brutálním způsobem (nemůžu si pomoct, ale autoři museli podle mého názoru vycházet z nejákého těžkého psychopata – tak drsné deprese jsem ještě neviděl…). Škoda jen, že celý seriál nemám v pořádku a některé díly chybí úplně. Na štěstí jsem si mohl doplnit mezery v ději na internetu.
A ještě jeden film jsem (sice jen zběžně) zkouknul – Ichi The Killer. Vřele nedoporučuju slabším povahám. Něco takového se jen tak nevidí. Střeva létající po místnosti, obličeje kluzce sjíždějící po zdi, utržené ruce, proudy krve z tepen, useknuté nohy, (podélně) rozpůlená těla, uřezané bradavky a jiné podobné laskominy jsou v tomto filmu poměrně normální záležitosí dávajíci slovu „ultraviolence“ nový rozměr. Úplně přesně jsem nepochopil o čem film vlastně je, ale je dobré se na něj dívat s prázdným žaludkem, nebo jej brát s nadsázkou.
A ještě dalšího roztomilého, pěkně rostlého krasavce na tento týden. Tohodle kluka jsem kdysi měl ještě na jedné fotce, kde stál v plavkách před bazénem. Bohužel pak jsem přišel o data na disku a s nimi i o svou 130MB sbírku fotek (pravda, ne všechny byly tak skvělé, ale spousta fotek byla dobrá). Není tomu tak dávno, co jsem někde náhodou narazil na tuhle fotku znova, bohužel na tu druhou už ne. Škoda. Mám docela rád, když mám více fotek jednoho kluka – můžu si ho pak lépe vychutnat ;)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (2)
Ačkoliv jsem v oné středověké knajpě nechal při první návštěvě přes 200 kč, šel jsem tam včera na oběd. Polední menu tam mají totiž za 64 kč a to navíc i s pitím (což jsem v žádné jiné hospodě v okolí nezaznamenal). Jídlo bylo dobré (ačkoliv polívka byla malinko mastnější) a opět v hojném množství. Vypadá to tedy na dobrou hospodu.
Večerní plán byl jít do gay klubu. Zašel jsem tedy za kamaradkou (tou co to vlastně vymyslela) do práce, kde už kupodivu čekalo povícero známých. Kupodivu všichni se sešli za stejným účelem – jít do gay klubu. Kohosi napadlo, že do toho, co je nám nejblíž, se musí zvonit, tak jsme šli jinam (ne o moc dál). Překvapením bylo, že i tam se muselo zvonit, což nás odradilo natolik, že jsme šli nakonec do hospody/restaurace (ovšem rovněž vyhlášené jako gay-friendly), kde jsme (jak kdo) okukovali servírku, čišníka, okolosedící a co má kdo na talíři, připadně ochutnávali (všichni ode mě). Dvě pivka udělaly svoje. Začali jsme řešit naše (a moje) sexuální nápady a úchylky. Aspoň byla sranda. Po spáteční cestě se v autobusu probírala (neptejte se mě proč) fyzika a podobné úchylnosti. Doma jsem stihl už jen upadnout do několikahodinového bezvědomí, které dnes ráno přerušil déšť. Pršelo dost silně. Naštěstí ne mě do postele :)
Kombajn včera psal na blogu o marné snaze odvšivit Internet Explorer. Tenhle problém jsem vyřešil už dávno – nepoužívám IE. Jednak je to prohlížeč, který se nevyvíjí a i jeho záplatování je dost pochybné, druhak nemá dnes už standardní věci jako více panelů v jednom okně, samozřejmou integraci s více vyhledávacíma službama (pro každou si musíte nainstalovat zvlášt panel), nemá pluginy, skiny (ačkoliv je možné, že nějákým způsobem by se jeho vzhled změnit dal – nevím), třeťak má velmi mizernou implmentaci CSS1 (i ta je neúplná) a CSS2 (škoda mluvit – nemá všechny kontextové selektory a asi už ani mít nebude) a snad ani nemá smysl rozvádět, že i když se MS podařilo oddělit standard mód od quirk módu je i v tom standard módu pořád celá řada fatálních chyb (jeden příklad za všechny – pokud máte v podkladu prvku obrázek a máte v něm vložený jiný plovoucí prvek s nastaveným levým marginem, bude levý margin dvojnásobný). Zkrátka a dobře mi není jasné proč ještě někdo používá takovou parodii na browser jako IE. Nejsem fanatik a chápu, že někde je IE důležitou součástí firemní infrastruktury (jakkoliv je to špatný nápad), ale nevidím nejmenší důvod proč si k němu nepořídit moderní prohlížeč na běžnou práci. Někdo argumenuje tím, že se alternativních prohlížečích (Mozilla/Firefox, Opera, Konqueror) nezobrazují některé stránky v pořádku. To je dáno explorerovskou hegemonií a leností písálků webu (naprosto záměrně říkám pisálků, protože webdesignér tohle prostě nedopustí) s tím něco dělat (v Exploreru to funguje, tak proč se vzrušovat). Všechny weby, které aspoň za něco stojí, nebo jsou častěji navštěvované fungují i v alternativní prohlížečích v pořádku, nebo alespoň uspokojivě (tj. jsou použitelné). Z vlastní zkušenosti – na web, který by ve Firefoxu nefungoval, nebo se zobrazoval něják zásadně špatně (občas se najde drobná odchylka od toho jak to asi autor myslel) jsem už delší dobu nenarazil a i ty na které jsem narazil by v IE nefungovaly uplně stejně, když se něco vypne (typicky Javascript), nebo se použije jiná verze, než ta na které to bylo napsáno. Jinými slovy – to, že se web nezobrazuje správně není chyba prohlížeče (tedy aspoň ne primárně), ale chyba toho kdo jej napsal.
Občas lidi (v diskuzi ke kombajnovu článku je takovým exemplářem Benny) argumentují mírně odlišným vzhledem, který je pro jejich chápání (a navyklé „estetické hodnoty“) natolik odlišné, že je pro ně zábranou používat něco jiného než IE. Zřejmě to nebude problém na straně software ale někde mezi klávesnicí a židlí – osobně to chápu jako psychický blok. Pro dnešek by snad stačilo :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (10)
Kamarádka včera dostala dobrý nápad – jít se čvachtat v bazénu. Sice nemám plavky, ale ty mi operativně pujčila, sehnala pár lidí a šlo se. Bazén je na kopci s krásným výhledem na jiný kopec s místní starožitností. Jediné, co bych tomu nápadu vytknul bylo to, že k večeru už nebylo takové horko, takže když jsem vylezl z vody, měl jsem co dělat abych se neklepal zimou.
Po čvachtání jsme se sebrali a šli do města na večeři. Přibral jsem ještě jednoho kámoše, takže nás bylo 6 (s kolem 7) a i přes poněkud pokročilou hodinu jsme v naději, že se ještě někde vaří vyrazili do města. Nedošli jsme ale daleko – po cca 150 metrech nás zastavil takový týpek v červené kapuci se sekyrou a tahal nás do středověké hospody. No nakonec proč ne. Vlezli jsme dolů (knajpa jest totiž ve sklepě) obhlídli hospodu, a našli volný stůl. To mě pochopitelně bylo podezřelé nemluvě o tabulce „rezervováno“, tak jsem se preventivně zeptal obsluhy jestli je stůl volný. Řekli že volný je, tak jsme teda zavolali zbytek a usadili se. Ještě jsem ani nedosedl a už se zjevil člověk s odbarvenou hlavou v křižáckém hábitu a ptal se mě, že jestli umím číst. Začal jsem mít podezření. Chlap cosi mektal o tom, že je na stole cedulka rezevováno, na což jsem mu odpověděl, že jsem si ji taky všiml a proto jsem se preventivně zeptal obsluhy. Nemít hlad, v ten okamžik bych se zvedl a šel někam jinam (a s velkou pravděpodobností bych se tam už nevrátil a všem známým bych říkal, ať tam nechodí, že je tam nemožná obsluha), ale lenost a žaludek zvítězily, takže jsme si začali objednávat. Mají tam zajímavé věci. Pivo s medovinou, medovinu, víno a já nevím co ještě, vaří tam dost dobře a dávají koňské porce (své jídlo jsem ani za zlaté tele nebyl schopen dojíst, ač bylo naprosto špičkové). Pak přišlo na placení, což už taková sranda nebyla. 809 kč za večeři obvykle nedávám. Naštestí se to rozpočítalo mezi všech šest lidí a výsledkem bylo, že mě tahle sranda stála „pouhých“ 250 kč. Asi budu muset omezit bohémský život ;)
Po delší skupinové a částečně huličské procházce po protějším kopci mě začaly tížit oči. Ve stoje spát ještě neumím, a ostatní by z podobných pokusů asi taky nebyli zrovna na větvi, rozhodl jsem tedy, že se jde domů. S kámošem jsem měl v plánu jet k němu na kolej a když to půjde dobře tak ještě třeba něco vyvádět (trocha sexu na dobrou noc není nikdy na škodu ;). Bohužel koleje jsou pořád tak něják hlídané, takže dovnitř jsem se ani nepokoušel dostat a šel se v klidu vyspat domů. Škoda, mohly se dít zajímavé věci. Příště. Doma (tj. na privátě) jsem poměrně rychle zjistil, že nemám žádnou vodu. Vodovod to jistí, ale Mattoni, je Mattoni :)
Kámošku včera napadlo, že by se dnes chtěla jít podívat do gay klubu. Nejlépe s nějákým gayem. Nevím jestli to po včerejšku zvládnu. Když jo, napíšu jaké to bylo. Jak to vlastně v takové gay klubu chodí? Nikdy jsem v žádném nebyl, takže nemám ani rámcouvou představu, můj osobní odhad ale je, že to bude hospoda jako každá jiná, jen bude mít malinko stylovější výzdobu a návštěvníci budou převážně gayové (možná i obsluha). Co by taky člověk čekal, že ;)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (1)
Tenhle týden vyšel na poněkud prodloužený víkend, což oceňuji především proto, že mě z práce už začínalo malinko hrabat… a vůbec věci začaly být stereotypní. Sice jsem nic moc neudělal ani nezažil, ale i tak to bylo prima. Už dlouho jsem nevstával v pondělí kolem poledne :)
Včera mě chytl fantas (no… spíš se mi zase nechtělo sedět doma) a po obědě (tj. ve tři odpoledne) jsem se sebral, chytl MP3kovadlo, hulení, knížku a vyrazil ven. Šel jsem směrem, kterým jsem už hódně dlouho (několik let) nešel. Nakonec jsem na hrbu nad městem zahulil a užíval si v dálce se blížící bouřku. Sotva jsem zmizel v lese, začalo pršet. S muzikou to bylo dost zajímavé. Jenže pak začalo pršet hodně… ještě že s sebou nosím deštník. Když už deštník přestal zvládat, zachránil mě nedaleký hotel. Po cestě zpět do města jsem se bavil na účet hezky promoklých lidí vracejících se z města do hotelu. Asi jsem vypadal jako zkušený domorodec :)
Po probuzení mě napadají zajímavé věci. Tak například dnes jsem přemýšlel jestli vlastně potřebuju piercing – hezkého ho mám i bez něj… Ale zas je to fajn úlet. Spíš mě dost serou ty chlupy okolo… jsou jednak nevzhledné a druhak dost nepraktické a místy zavazí. Možná kdyby se redukovaly, nebo úplně zrušily, mohlo by to být zajímavé. Uvidím.
Dnes jsem se s kámošem co bydlí na koleji bavil o bydlení a možná bych se k němu mohl na prázdniny nastěhovat na kolej (zřejmě na černo, ale taky dobré) a po prázdninách plánuje nějáký pěkný privát. No znělo to dost zajímavě, takže to zřejmě zrealizuju. Ještě to s ním, ale budu muset probrat, přeci jen nebudu rušit smlouvu, když jsem se zatím nikam nepřestěhoval :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (2)
Je to tak trochu děs – už nemám ani v práci čas něco napsat ač by občas i bylo co. Tak především dlužím dalšího kluka, což hned napravím.
Když jsem přemýšlel co je to za fotku, napadlo mě, že se nějáký fotograf nudil, když se díval na převlíkajícího se modela. Někde jsem vyhrabal fotku na které je vyfocen i ze zadu, ale ta už není tak zajímavá. Tak je možné, že je to třeba nějáký normální týpek, kterého si kámoš vyfotil jak se převlíkal po posilce… a možná je to nějáká „celebrita“, nachytaná v zajímavé situaci. Fakt nevím. Neví to někdo?
Konečně jsem dočetl Dunu, resp. Božského imperátora Duny. Myšlenkově hezky natlačená knížka, ale bohužel dějově je to dost slabota. Jednak je děj popsán místy ne příliš nepochopitelně až zmateně a druhak je děj oproti předchozím dílům v hlavní linii dost přímočarý (ačkoliv neříkám, že je předvídatelný). Filozofie knížky je ovšem poměrně zajímavá, především myšlenkou potřeby (byť i řízeného) vývoje lidstva. Týden jsem si dal oddech a načal další dílo. Tentokrát Kmotra od Maria Puza. Zatím jsem se dostal pouze k uřezané koňské hlavě v posteli, ale předpokládám, že kniha bude podobných laskomin plná. Nádherný příklad toho, že lidi se dají donutit téměř k čemukoliv, jen je potřeba najít správný „přesvědčovací“ prostředek.
Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych se mohl zkusit na prázdniny nastěhovat na kolej, kde bych za stejný nájem mohl mít podstatně větší komfort („soukromá“ koupelna a záchod a vlastní 100MBps přípojka na internet je určitě prima). Jen teď přemýšlím jestli se dá vedení kolejí k něčemu takovému ukecat a jestli to na dva měsíce stojí za to…
Ze školy přišel papír o tom, že mě přijali. Prima. Když jsem lejstro studoval blíže zjistil jsem, že se mnou děkan malinko vydrbal – místo do prváku mě přijal rovnou do druháku. A já se těšil na roční flákárnu, takhle budu muset za každou cenu zvládnout v letním semestru dva předměty které mi chybí z prváku a budu na to mít pouze jeden pokus… No co se dá dělat.
Místo ganje jsem tentokrát sehnal hašiš. Hašiš je z rostlinek travky sezbíraná pryskyřice, „sežmoulaná“ do malých kostiček. Chuťově mi při kouření přijde lepší, déle vydrží a účinkově je lepší. V pátek mě tedy napadlo, že bych mohl trochu zahulit a projít se po městě. Vzal jsem si MP3 přehrávač a pustil si Evanescence. V kombinaci s noční procházkou po hřbitově to byla dobrá haluška. Baterka v MP3 přehrávači dokonce vydržela a chcípla až dnes. Možná už bych měl koupit novou (resp. nový pár), ale to jsou další čtyři stovky… hmm, zatím to vydrží.
Včera jsem byl na srazu lidí ze základky. Byl jsem na ně zvědavý. Podle všeho šlo o poměrně obstojně zorganizovanou akci, až na ten detail, že se na ni většina lidí (bůhvíproč) vysrala… škoda. Ale i tak se nás tam sešlo kolem 11ti, a nakonec přišla i bývalá třídní (která už dneska ani neučí), takže byla sranda. Až do 3 do rána a následně do 5 do rána, než se nejvíc ožralí lidi konečně unavili dost na to aby usnuli. Dobrá akce i když s menší účastí.
A nakonec kluka na další týden. Respektive ne jednoho, ale dva. Ale ten druhý je stejně jen šikově skrytý (a stejně roztomilý jako ten ve předu). Bohužel mohla být fotka trochu větší a víc detailní, ale i tak je poměrně dobrá. Zajímalo by mě jestli jsou to bratři (jsou si podobní), nebo milenci (docela se k sobě tulí), nebo obojí najednou (ideální situace). Bylo by prima mít takového bráchu a kluka zároveň. Ale mě by stačil i vůbec nějáký. Musím s tím už vážně začít něco dělat…
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (1)