Nechce se mi psát. Nemám na to náladu, ačkoliv je o čem. Tak například o víkendu jsem byl na hodech. Přišel jsem sice trošku později, což vůbec nezabránilo tomu, aby na mě vysomrovali 90 kč (!) na vstupném (a to ještě chtěli 3 koruny za hajzlík, hajzlící), ale i tak jsem se stihl velmi rychle ožrat. Po dostatečném množství alkoholu jsem se z ničeho nic ocitnul uprostřed parketu s holkou (!) a snažil se tvářit, že polku tančím od narození. Snad to nebyl až tak velký trapas.
Koupil jsem si pár losů tomboly. V životě jsem nic nevyhrál, ale ožralý jsem měl evidentně štěstí. Vyhrál jsem hned dvě flašky vína :) Někdy ve dvě ráno jsem toho nechal (tou dobou už jsem měl v sobě tolik alkoholu, že jsem začínal mít strach ze sirek) a vypravil jsem se domů. Nešel jsem ovšem sám. Společnost mi dělal Riki, ještě jeden člověk a jedna holka (říkejme jí třeba Bára). Dle mých ne příliš jasných předpokladů jsme skončili u mě na privátě čuměním na fotky nahých chlapů :) Báru to evidentě bavilo, protože se přitulila (ke mně) a začala mě šimrat a lehtat a vůbec vyvádět takové ty věci, které ženské dělají, když se s váma chcou vyspat. Bylo poměrně zvláštní, že se o to pokoušela i přesto, že věděla, že jsem gay. Nejhorší na tom ovšem bylo, že mě to vzrušovalo a to až do té míry, že mi začalo být poměrně lhostejné to, že v místnosti nejsme sami.
Pak se ovšem druhé individuum (po té co mi vypilo polovinu druhé vyhrané lahve vína) zvedlo a šlo domů. To se pochopitelně nemohlo odehrát bez mé účasti, neboť barák byl už zamčený, takže jsem musel Báru na chvíli opustit v duchu doufaje, že se vrhne na Rikiho. Nestalo se tak. Jenže po té co jsem se vrátil, mému tělu došlo, že jsem možná na tolik chlastu neměl hulit, takže jsem šel (jak pozdějí někdo vtipně poznamenal) uctívat porcelánového boha. Po celkem solidní tyčce jsem už pochopitelně na něco jako sex neměl náladu (a co si budeme vykládat – ani sílu) a tudíž jsem pohodlně usnul ve vedlejší posteli (přeci jen – spát s holkou, když jsem nevábně voněl obsahem svého žaludku jsem nechtěl). Ale jinak to byl vydařený večer :)
Druhý den ráno jsme skočil s Bárou do nedalekého pekařství pro něco na snídani (zatímco se Riki vesele válel v posteli) a pak jsme se asi do tří do odpolene dívali na filmy. Následně jela Bára domů a já a Riki zpět na hody. Druhý den už nebyl tak zábavný, neb jsme byli poznamenáni dnem prvním a navíc tam už nebylo moc známých lidí. I druhou noc přespal Riki u mě.
Toliko k událostem minulého víkendu, který rozhodně stál za to. Minimálně se mi potvrdilo, že jsem možná i trochu sexy (nebo Bára byla extrémě nadržená). Trochu mě ale trápí představa, že přeci jen ještě nemám úplně jasno co chci, v čemž už bych pomalu mít jasno mohl/měl. Na druhou stranu jsme se nedostali nijak daleko (rozhodně ne tak daleko jako s Procházkou).
Dnes je fotečka trochu exotická. Zajímalo by mě, kde takovíhle exoti rostou – přestěhoval bych se tam a třeba i ochutnával, jen mám strach, že bych se například s tímhle klučinou nedomluvil česky, možná ani anglicky. Tak čínsky, nebo vietnamsky snad, ale fakt netuším jak se ve vietnamštině řekne „Dobrý den“, natožpak „Nechceš se se mnou vyspat?“, takže asi zůstanu jen u snění. Stejně není teplej :(
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (4)
V poslední době moc nejím. V úterý jsem nesnídal, nebyl jsem na obědě a večeři jsem odbyl třemi rohlíky a játrovkou (navíc o půl druhé ráno). Včera jsem nesnídal a na obědě jsem zase nebyl, tak jsem si říkal, že aspoň večeři. V práci jsem se juknul na Resident Evil a zapomenuvši mobil v nabíječce v práci vyrazil za Hrochem do hospody. Hospoda byla na trošku jiném místě, než se píše na Mapy.cz, což sice nevadilo, ale lecos to vypovídá o kvalitě informací poskytovaných touto službou. Hroch už byl v lokále nějákou dobu a chystal se hrát šipky s hospodským, z čehož následně sešlo. V mezičase jsem lusknul pivko, kofču a do hlavy natlačil utopence na chuť.
S Hrochem jsme následně přesedlali do jiné hospody, kde naštěstí vaří dost dlouho a já jsem se mohl v konečně pořádně najíst. Zvolil jsem nějáké mexické fazole nebo co to bylo. Jídlo to bylo výborné a bylo dost, jen s dalším pivkem, kofolou a dvoudenním půstem se v žaludku špatně snášelo (nemluvě o tom, že jsem se přežral :). Návštěva hajzlíku a prudká změna při přechodu na čerstvý vzduch mě dorazily. Chvíli jsem oddychoval na zábradlí a v tušení následujícího si pro jistotu stoupl nad kanál. Bohužel někdo přes kanál hodil noviny, což ovšem částečně zrušilo kýžený efekt. Roztomilá tyčka ukončila moje dýchvičné trápení a já jsem mohl s pocitem vítězství a dobře odvedené práce odkráčet přes park na noční rozjezd. Jen mi bylo trochu líto toho jídla. Bůhví, kdy se zase dostanu na večeři.
Mobil ležící v práci na stole mě pochopitelně nevzbudil, ale i přesto jsem se probral ve víceméně přijatelnou hodinu. Na druhou stranu, když mám dobrou výmluvu přijít do práce pozdě, proč toho nevyužít, že…
Nad ránem se mi zdály hezké věci. Tak například můj mozek někde vyhrabal jednoho kamaráda z dětství (to je strašný to takhle psát…), kterého jsem už několik let neviděl a předhodil mi ho jako milence. V posteli nebyl špatný, jen škoda, že odešel tak brzy, mohli jsme si užít podstatně víc legrace, jen kdyby si mě pustil trochu víc k tělu… Eh, dost už snění.
Ráno jsem v MHD narazil na hezkého kluka, stál jsem přímo nad ním a v představách ho pomalu svlékal. Je to perverzní, já vím, ale já si fakt nemůžu pomoct. Jediné moje štěstí bylo, že jsem se ráno stihl obsloužit, protože představa, jak by se na mě díval, kdyby se kousek od něj začaly nadouvat v rozkroku kraťasy… Hmm, dneska mi to fantazírování jde :) Doufám, že mě dneska půjde tak dobře i programování.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (5)
Vzhledem k tomu, že jsem byl včera celkem solidně nasraný a neměl jsem večer co dělat, šel jsem s Rikim a kolegou z práce na Špilas zahulit. Nový vzorek se osvědčil :)
Dnes ráno došlo k nejhoršímu – přišel jsem o svůj 82 denní uptime. Ale aspoň jsem vyměnil kernel za 2.6.7 (dokonce jsem ho zkompiloval na první pokus i se zvukem :), vyčistil vnitřek počítače a zapojil v něm objevený pomocný větrák, takže už snad nebude tak hřát jako předtím. Rovněž jsem si polepšil s monitorem – mám teď krásný plochý monitor (který i přes dva pokusy o vyčištění, stále mírně odolává), jen má tu drobnou nevýhodu, že mi do něj svítí světlo z okna, takže na něm stejně stejně prd vidím :(
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Pixy zase jednou boduje a dělá, na Lupě velmi „oblíbenému“ CEOvi Robertu Němcovi, malý naschvál. SEOCEO (jak je v podslední době tento exot nazýván) vymyslel pěknou „soutěž“. BTW: taky vám připadá slovní spojení Běžešelemovací řůčovičky jaké příšerná píčovina? :)
PS: Kdo vyhrává? Máš Google, tak googluj!.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Včerejší den věru nebyl z těch povedených. Do práce jsem dorazil relativně brzy, ale hned z rána jsem narazil na technické problémy, které se vyřešily až kolem oběda. Po obědě jsem se vrhnul na projekt… a hned zarazil, protože ani za zlaté tele jsem nebyl schopen se soustředit na jednu myšlenku, nedej bože napsat nějáký program, což mě solidně nakrklo.
Zabalil jsem to relativně brzo (když hlava nemyslí, tak prostě nemyslí a můžete čekat jak dlouho chcete) a šel jsem domů. Doma mě napadlo, že bych mohl trochu ušetřit na jídle a tak jsem zase přes celé město dojel do Tesca si koupit něco na jídlo. 185 kč hvízdlo pryč, ale tentokrát jsem si za ně koupil skutečné jídlo, v podobě špaget, půl kila česneku a několika dalších ingrediencí. Ti kdo tuší, že jsem zkoušel tenhle recept, tuší správně. V celku se to podařilo, až na to, že jsem trochu neodhadl množství špaget a příště určitě přisypu pálivé papriky.
U jídla jsem se díval na Saturnina, kterýžto je mou patrně nejoblíbenější českou komedií. Viděl jsem ten film už snad 10×. Sice už je trochu okoukaný, ale náladu mi zvedá spolehlivě a vždycky. Saturnin mi byl málo, tak jsem ještě mrknul na Kmotra, kterýžto rovněž nebyl špatný, ale evidentně budu muset ještě dočíst těch 20 stránek, které mi chybí. Sice to už vypadalo, že se v knížce nic podstatného nestane, ale podle filmu to vypadá, že to podstatné teprve příjde.
Dnes vymyslel kolega, že se má změnit zasedací pořádek. Nevím co tím sleduje ale patrně se mě snaží dost vážně nasrat. Jednak nenávidím když mi někdo čumí přes rameno na to co dělám a druhak mám na mašině 81 dní uptime, což je AFAIK nejvíc ve firmě. Pokud se budu stěhovat tak počítač budu muset vypnout… Začínám mít pocit, že ten člověk dělá všechno proto abych se nasral a já si šel hledat jiné, lépe placené a zajímavější místo. Nakonec v tomhle městě by to neměl být až tak velký problém.
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Na víkend jsem se domluvil s Rikim, že pojede se mnou na severní Moravu. Ve městě byl malý hudební festival, který stojí za vidění (a slyšení) a Riki beztak neměl nic v plánu. Ve městě se mu zřejmě líbilo, a líbila se mu i moje nejoblíbenější čajovna, kterou prohlásil za „domáckou“ :)
S čajovnou jsem si ovšem zažil svoje, i když pouze „virtuálně“. V pátek ráno jsem měl totiž příšerný sen o tom, že mi milovanou čajovnu zrušili a místo ní udělali sice jinou, ale naprosto příšernou díru, která se snad ani čajovnou nazvat nedala. Klid se mi vrátil až po té co jsem do čajovny vstoupil a objednal si čaj. Byl to velmi emotivní sen, jakých moc nemívám. Škoda jen, že byl veskrze negativní.
Dnes ráno se mi opět zdál podobný sen. Tentokrát ovšem o tom, že tenhle blog někdo „hackmul“. Hack spočíval v tom, že někdo přidal článek, ve kterém bylo uveřejněno kdo jsem, co dělám a jaké jsem vlastně strašné prase. Samozřejmě, že tohle mohla být pouze práce mého mozku, ale stále se mi těžce věří tomu, že mozek je schopen tak dokonale balamutit sám sebe a to dokonce vymyšlením virtuálního textu, který si potom sám přečte a interpretuje. Asi jsem ve snech podvědomě schizofrenní.
Včerejší večer jsme trávili na oné hudební akci. Letos to bylo slabší. Čekal jsem, že aspoň dvě až tři skupiny mě něčím zaujmou, ale zajala mě pouze jedna a ani u té jsem nepostřehl jméno. Stejně tak nebyla součástí stánkového prodeje čajovna (což mě dorazilo), takže jsem se decentně ožral (jeden a půl piva + půl flašky medoviny) a následně s Pepou zhulil. K mému obrovskému překvapení, chtěl Riki (po velmi dlouhé době) zkusit zahulit taky, ale nevím jestli to byl dobrý nápad. Podle toho co říkal z toho byl spíš zklamaný. Škoda. Každému to holt nesedne. Ale aspoň si potvrdil, že je dobře, že toho nechal.
Dnešní fotka je jedna ze série nových fotek, kterými jsem rozšířil svou už poněkud chudnoucí galerii. Jeden z mála opravdu zajímavých barevných aktů, na které jsem narazil. Ačkoliv je poněkud tmavý, rozhodně je IMHO velmi zajímavý. Užívat pouze v malých dávkách :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Konečně jsem se dotal k reorganizaci „péčka“, takže je teď pořádek v obrázcích chlapů, a navíc jsem jich ze pár přidal (je jich teď cca jednou tolik :). Rovněž jsem si říkal, že je trapné se o ně škudlit a nedat možnost čtenářům se na ně podívat i když ještě nebyli všichni publikováni. Takže zájemci se mohou kochat a nezájemci si musí najít nějákou jinou zábavu :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)
Nedá mě to, abych se s vámi nepodělil o některé zážitky z přechozích dní. Včera jsme s Rikim byli na místní hvězdárně, podívat se na výstavu fotografií nukleárních explozí (alias – hezky česky – jaderných výbuchů). Měli tam zajímavé informace. Tak například na mapce byly kružnicemi zaznačené zóny při výbuchu takové bomby s výbušným ekvivalentem 1Mt TNT. Z tohodle města by de fakto nezůstalo vůbec nic a nejblížší stojící budova by byla tak cca 10km od epicentra. Pro srovnání byla na vedlejší mapce zakreslena situace, kdy by vybuchla nad hvězdárnou bomba s výbušným ekvivalentem 25Mt TNT. To by mělo za následek vymazání z mapy tohoto místa a jeho blízkého okolí a v oblasti cca 70 až 100km od něj by se několik let nedalo žít.
Osobně bych se někdy chtěl na nějáký takový výbuch podívat in natura, ale vzhledem k tomu, že dnes se už atmosférické testy jaderných zbraní neprovádějí (poslení atmosférický test provedla v roce 1980 Čína), asi se mi nepoštěstí. Možná by to taky bylo to poslední co bych v životě viděl, ale určitě by to stálo za to :)
S Rikim jsme pokračovali dál. Po cestě jsme narazili na švestky. Ačkoliv místy vypadaly mírně nedozrálé, byly poměrně sladké a ani nebyly moc tvrdé. Nejkrásnější na tom bylo, že volně rostly kolem cesty a evidentně nikomu nepatřily (pokud patřily, měl si je podepsat :). Když jsme tak pojídali švestky, prošli opodál nějácí turisti. Riki je identifikoval jako japonce. Těžko říct jestli to japonci skutečně byli, ale asiati to byli stoprocentně. Tak mě napadlo: „Proč sem ti japonci sakra vůbec jezdí? Co je sem táhne? Vždyť je přece tolik jiných zajímavých míst, kam se dá podívat a oni si vyberou nudnou, špatně udržovanou Českou Republiku“. Riki na to briskně odpověděl: „Oni se sem jedou podívat na středověk“. Nejspíš to tak bude. Opravdu mě nenapadá jiný rozumný důvod proč by někdo letěl přes půl planety, jen aby viděl zemi v počátečním stádiu rozkladu než, že se sem přijel opravdu podívat na ten rozklad.
Po cestě jsem zaskočil za Hrochem do práce pro tašku s oblečením od Dlouhovlasé, kterou jsem tam při posledním alkoholovém tripu zapomněl. Další kroky vedly do parku, kde jsem se velmi solidně zhulil (ach ta tráva… :). Riki mě v mezičase začal dopovat užasnýma ptákovinama. Blížil se k nám nějaký člověk s poměrně velkým psem (doga to nebyla, ale vzhledově mi to dogu připomínalo nejvíc). Napadlo mě, že by možná nebylo úplně super, kdyby se s náma ten pes začal seznamovat. Psa to evidentně přilákalo, ale nakonec kolem nás jen prošel. Riki se za nim díval a povídá: „No, to je pěknej pes… a čeká hříbátka!“. Nechápu, kde ho napadla asociace psa a koní, ale možná, že pes z dálky skutečně hříbě připomínal, každopádně než jsem to stihl prozkoumat, válel jsem se v křečích po zemi a řval smíchy na celý park.
Po té, co se mi podařilo se dosytosti vyřehtat, jsme pokračovali směrem k domovu. Riki, zahlédnuvši kousek od cesty houpačku, vykřikl: „Jé houpačka!"… a následující cca hodinu jsme strávili houpavým pohybem v před a v zad a vymýšlením teorií, proč to lidi vlastně tak strašně baví. U mě doma jsme jukli na film Jak na věc v (originále About A Boy) a za zvuků Kroke v klidu usnuli (každý ve vlastní posteli :).
Dnes mě opět zaujal humbuk kolem CzechTeku. V podstatě vše co jsem četl (až na oficiální zpravodajství, pochopitelně) bylo pro-CzechTekové. Tak například Kombajn, Pepa Zdepa, nebo Benny. Kolega v práci našel jeden novinový článek, ve kterém se z rozhovoru se starostkou obce, kde se CzechTek konal loni (nebo předloni) dozvídáme, že to lidem v obci vlastně až tak moc nevadilo. Naproti tomu jsem se bavil s Procházkou a ten je pro změnu naprosto jednoznačně proti. Neberu mu to, ale jeho názory jsou na můj vkus příliš konformní. To je možná i jeden z podvědomých důvodů, proč se mi s ním moc nechce jet na dovolenou, na kterou mě zve. Už s ním zkrátka nejsem tak moc kompatibilní, jak jsem byl kdysi.
A nakonec jeden fórek, který mi teď přišel via ICQ.
Účastníkum kurzu programování pro pokročilé v USA byla položena následující otázka: „Představte si, že jste nastoupili do letadla a před startem jste zjistili, že letadlo používá software pro řízení letu vytvořený vaší programátorskou skupinou. Kdo z vás by ihned opustil letadlo?“ Zvedl se les rukou, jenom jeden účastník kurzu zůstal sedět bez hnutí. Na výslovný dotaz odpověděl, že by skutečně zůstal sedět v letadle: „Kdyby software skutečně dělala naše pracovní skupina, tak by letadlo ani nedojelo na startovací dráhu, natož aby vzlétlo."
Co z toho plyne? Že až budou chtít teroristi zničit západní civilizaci, tak infiltrují do vývojových oddělení Boeingu a Airbusu. Možná to už udělali.
PS: Když se tak dívám na své titulky napadá mě, že bych mohl jít dělat redaktora do Blesku, určitě bych zvýšil prodávanost ještě o takových 15 až 20% :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (5)
Tak snad abych zase něco napsal, že :) Minulý týden jsem byl zaneprázdněn. Kupodivu jsem se v práci bavil pouze jediným projektem, ale ten stál opravdu za to. Nikdy bych nevěřil jak náročný úkol může být vygenerovat PDF dokument z HTML. Ale už je to za mnou a doufám, že na tu šílenost už nikdy, nikdy, nebudu muset sáhnout.
Ve čtvrtek jsem se zastavil za Dlouhovlasou do práce. Po chvíli se tam objevil známý (tedy pro vás neznámý, takže mu říkejme třeba Hroch). Po přesunu do hospody, vypítí několika piv, kofol a podobně, mě ukecal a šli jsme k němu do práce. Po cestě koupil v nonstopu pár „kuželek“ (alias lahváčů), které jsem u něj v práci v celkem rychle pokořil (na něj zůstala už jen jedna). Mají tam zajímaveé hračky jako třeba tohoto mazla. MacOS X je úžasný. Vůbec nechápu proč ještě někdo používá věci jako PC a podobné srágory. Mírně nachmelený jsem se ve tři ráno dokulil domů.
…byl dnem nezábavným, neřkuli nudným a nebýt geniálního nápadu zhulit se, byl bych dozajista umřel nudou.
Sobota naproti tomu byla poměrně zajimavá. Volal Procházka, jestli bych nešel na výstavu grafického designu. Ta mě pochopitelně zajímalo a tak jsem vyrazil. Od výstavy mě neodradilo ani 50Kč vstupného. Procházka šel se svojí ženštinou a podle toho to i vypadalo – mě si nevšímal (což chápu), ale navíc dělal spoustu povyku a vůbec mi mírně připomínal opičku ve výběhu. Ani se mu nedivím, je mladej, má holku, bylo pěkně a měl celý den volno, tak proč si to trochu neužít.
Ačkoliv to na první pohled vypadalo, že výstava bude nic moc, hned za prvními dveřmi jsem se zahleděl do všemožných nápadů a nepustilo mě to, až u posledního exponátu (nebo jak to nazvat). Součástí byl i výstava písem, kterážto byla úžasným zážitkem (hlavně pro lidi, kteří dokáží ocenit krásu znaku), jediné co bych této části vytkl byl fakt, že od většiny písem nebyly k vidění všechny řezy, ani praktická ukázka vysázeného textu.
Po obědo-svačino-večeři jsme se domluvili, že vyrazíme na bazén. Procházka přišel na místo srazu typicky o deset minut později. Po řádném vyčvachtání v oblíbeném bazéně na kopečku (místní ví, ostaním to stejně nic neřekne), přišel Procházka s dobrou, jak se ovšem posléze ukázalo nerealizovatelnou myšlenkou, skočit si do centra na pivko s medovinou. V hospodě, kde tento labužnický (a sviňsky silný) nápoj prodávají bylo jako obvykle plno, až na několik prázdných rezervovaných stolů. Čišnice se strašně divila, že si nehceme přisednout na prázdné místo k někomu a jdeme pryč. Vůbec neják nechápu logiku tamnější obsluhy. Májí plný lokál, v lokále samé velké stoly (pro řádově 8 lidí), 3 z nich má rezervované (což při počtu cca 11 stolů je víc jak čtvrtina kapacity) a diví se, že si lidi nechtějí sednout. Možná, že se středověkým vzhledem zavedli i středověké myšlení.
Neděle byla malinko zábavnější než pátek. Největší zásluhu na tom bude mít patrně to, že jsem vstával až odpoledne. Při té příležitosti jsem přečetl dalších 50 stran Kmotra, lehce uklidil v pokoji (ale chtělo by to vysavač) a při nákupech v Tescu koupil osvěžovač vzduchu na záchod a Biolit na mušky, podezřele často se vyskytující v kuchyňce. Po cestě z nákupu mě to nedalo abych nezašel do práce na chíli pokecat na net (a případně něco blognout, ale znáte to – člověku se nechce a nechce… :). Po čase se mi podařilo ukecat Hrocha, kterýžto ukecal ještě jednoho člověka (řekněme Ocelota, ať je z toho hezká farma) a šli jsme na pivko (a večeři). U pivka jsme strávili spoustu času, který zbýval do jedné ráno, kdy všichni tak něják usoudili, že by už možná pro dnešek i stačilo a šli jsme každý po svém. Mimo jiné jsem se dozvěděl, jaké prasata se vyskytujou u ISP – co nemám v hlavě na to mám silikon :).
Pondělí bylo po delší době ve znamení přijemného viceméně-nicnedělání, zakončené koupí nových repro beden k počítači, neboť doma (alias na privátě) se pořádně nemám jak podívat v klidu na film a usínat u MP3jek se sluchátkama na ušich mě taky přetalo bavit. Vybral jsem si celkem rychle, ale přesto pozdě. Do velkoskladu, kde jsem si je obědnal jsem to nestihl včas. Zavírali v 6 a já jsem tam přišel v 6:10. Pokladní už pochopitelně uzavřela pokladnu a s hlasitým „Kurva“ jsem začal proklínat autobusáka, který s trolejbusem přijel o pět minut později, než měl v jízdním řádu a cesta tam mu trvala taky o pět minut déle a stejně tak ženskou u bankomatu, která i na osmý pokus nebyla schopná pochopit, že jí automat prachy prostě nedá protože je škaredá jak noc a beztak na účtě žádně nemá. Grrr. Že já vždycky chytnu nějákou takovou pitomou matrónu, pro kterou je vrchol technických možností mlýnek na maso, snažící se o evidentně zcela nemožné v podobě obsluhy (pro ni) tak vysoce sofistikovaného stroje, jakým bankomat bezesporu je. Aby jí husa kopla krávu jednu!
Po cestě zpět se ozval Riki, jestli nejdu do kina. Byl jsem pro, ale v kině stejně nedávali nic zajimavého (Spidermana 2 už jsem viděl, Shreka 2 zase viděl on) a tak jsme se potulovali po městě pili Kofolu za 26kč a nakonec jsme si skočili na nakládaný hermelín. Pak se ozval Hroch, se kterým jsem strávil dalších několik hodin až do 1 ráno, kdy byl Hroch nachmelený a já v polobdělém stavu.
Dnes ráno jsem s radostí vyrazil pro bedýnky. Tentokrát ovšem byla cesta přes celé město korunována úspěchem. Repráky mám, takže se těším, až si je doma pustím a poslechnu si něco na dobrou noc. Třeba nebudou sousedi moc protestovat :) V rámci ochrany mého psychického zdraví a finančních zdrojů jsem rovněž zakoupil měsíční lístek na tramvaj, alias šalinkartu. Teď už zbývá zaplatit jen nájem, doma internet a operátorovi za mobil a tiše se modlit, že výplata bude tento měsíc obvzláště vypečená a pokud možno hodně brzy.
V neděli jsem nic neblognul, takže kluk je až dneska. Jak Riki trefně poznamenal, všichni ti kluci z mojí sbírky jsou strašně „germánští“. V podstatě má pravdu, tenhle typ se mi líbí a těžko s tím budu něco dělat. Tenhle je zrovna takový. Vyhrabal jsem ho kdysi strašně dávno ani už nevím kde, ale vzhledem k tomu, že jsem ho viděl už na více místech, tak to asi ani nemá smysl. Dnes už se mi nelibí tak moc jako se mi líbil po prvé, ale z nostalgie ho ve sbírce pořád nechávám (a navíc je to pořád pěkný chlap, že :). Prolézal jsem teď znovu web a našel jsem zase pár dalších pokusků, takže lze čekat jistou reorganizaci a rozšíření sbírky. Stejně tak uvažuju o tom, že napíšu nějaký galerijní systém s hlasováním, řazením a komentářema. Možná :)
do klávesnice nabušil eirik — permalink — co na to ostatní (0)